Každý rok tisíce mladých dívek a chlapců končí svá studia MATURITOU, (nebo jinou závěrečnou zkouškou DOSPĚLOSTI ).
Všichni, kdo jsme to zažili, si vzpomeneme na ten den, ty pocity, které jsme měli. Vlastně i na celá ta léta prožitá na studiích, na své spolužáky, první lásky, učitele, rodiče, kamarády…
Vzpomínky to jsou příjemné, pokud vše probíhalo v klidu, ale i nepříjemné, pokud jsme zažili něco nemilého, jako třeba rozchod s první láskou, nebo když jsme měli nějaké nedorozumění, třeba s učitelem….
Při takovýchto vzpomínkách se nám vybaví i nepříjemné pocity – ZLOBA, VINA, NESPRAVEDLNOST, UBLÍŽENÍ, ÚZKOST, NAPĚTÍ, NENÁVIST, SMUTEK, VZTEK… (někdy jsou doprovázeny i reakcí těla – stažený žaludek, rychlý tlukot srdce…)
Tyto emoce a pocity zažíval i chlapec, který ke mně přišel na terapii. ( Maminka o něho měla strach a nevěděla jak bude reagovat, kdyby se mu maturita nepodařila).
Když mladík přišel, zeptala jsem se ho, za jak dlouho bude maturovat a on odpověděl, že za týden. Řekla jsem mu, že ho to nenaučím, ale mohu mu pomoci, aby byl v klidu. Začali jsme si povídat co ho trápí a tak mi začal vyprávět:
-
JAK JE NESOUSTŘEDĚNÝ PŘI UČENÍ MATEMATIKY,
ŽE MÁ NA SEBE ZLOST, ŽE SE MU NECHCE UČIT A JE TOHO HODNĚ
ŽE JE NAŠTVANÝ, PROTOŽE PODCENIL PŘÍPRAVU
ZLOST, ŽE UČENÍ NEVĚNOVAL TOLIK ČASU, KOLIK MOHL
LÍTOST, ŽE NECHÁVÁ SVÉ POVINNOSTI NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Když jsem se ho ptala, proč je to vše spojené právě s matematikou? Řekl, že si na něho paní učitelka „ZASEDLA“ a je k němu nespravedlivá. Vše vlastně začalo tím, že byl vyvolán k tabuli, kde si nemohl vzpomenout na přesnou odpověď a paní učitelka mu vytýkala všechny jeho neznalosti, zapsala mu 5 a před celou třídou vše uzavřela větou: „ ŽE JE DEBIL!“.
Od té doby se chlapec nemohl soustředit a měl v sobě všechny ty nepříjemné negativní pocity a emoce o kterých mi vyprávěl. Pokaždé, když se začal učit matematiku, tak mu před očima proběhla tato událost a naskočila mu věta: „Jseš debil!“ a bylo po učení. Odstranily ( vyťukaly) jsme všechny emoce, které byly s tímto spojené a chlapci se viditelně ulevilo, rozzářily se mu oči, zhluboka si oddychl a narovnal záda.
Pak se ale odmlčel, dlouze zapřemýšlel a nakonec povídal: „ Když takhle skvěle ta terapie funguje, nemohla byste mi vyťukat Anetu?“ (dívku, která se s ním rozešla).
Zeptala jsem se, zda když hned „nevyťukáme“ Anetu, tak to bude mít vliv na jeho maturitu – odpověděl že NE a že si „To“ nechá napříště.
Chcete vědět jak dopadla jeho maturita?
No neudělal (týden na přípravu je opravdu málo), ale byl v klidu a TO BYL NÁŠ CÍL !, úspěšně ji však dokončil v září a všichni se divili jak dobře (možná nejvíc se divila matikářka).
Nyní mladý muž pracuje v Praze, je spokojený, žije s jinou „Anetou“ a možná i na svá studia a maturitu teď vzpomíná rád.
Pokud se při čtení tohoto příspěvku u vás objevily nepříjemné vzpomínky s podobnými pocity, které mohou být spojeny s učiteli, spolužáky, nešťastnými láskami, ale i s rodiči, či jinými příbuznými, s odchodem nebo ztrátou člověka, oblíbené věci nebo zvířátka…, tak věřte, že se těchto emocí můžete zbavit – „NIKDY NENÍ POZDĚ NA ŠŤASTNÝ ŽIVOT!“
Krásný každý den,
ať už vás maturita čeká, nebo ji máte dávno za sebou, anebo čeká vaše dítě, anebo…..
Váš kouč
Marie Kostelecká
„Pokud se chcete objednat na terapii (pracuji i na skype:), nebo se na cokoli zeptat, napište mi
http://www.mariekostelecka.cz/
„Inspiruji lidi ke změnám, které vedou k radostnějšímu,
spokojenějšímu a šťastnějšímu životu.“
