Často se ptáme: “Proč já? Proč ZROVNA já?”
Tyto otázky jsou zbytečné a jen nás posiluji v roli “oběti”. Máme pocit nespravedlnosti a lítosti. Lítosti nad sebou, svým zdravím, svým životem. Domníváme se, že druzí mají to, co my nemáme.
Tyhle myšlenky nám, ale nepomohou. Spíše se ptejme. “Z jakého důvodu se to děje? Co mi to ukazuje? Co dělám špatně?”
Nečekejte, že vám někdo zaklepe na dveře a řekne: “Pojď, já ti vysvětlím, proč se ti to stalo.”
Takhle to bohužel v životě nefunguje. Když se soustředíte na křivdy, neúspěch a zklamání, přitáhnete si jen více těchto pocitů.
Soustřeďte se na to, co je ve vašem životě fajn, za co můžete být vděčni. Dívejte se na situace s nadhledem a s otevřeným srdcem, ochotni naslouchat. A buďte trpěliví, skladejte mozaiku svého života, hledejte souvislosti. Odpovědi určitě objevíte.
Každý občas potřebujeme obejmout, pochovat a slyšet: “Máš to těžké!”
Jen v tom pocitu lítosti, nesmímu ustrnout. Musíme hledat cestu, pochopit, že to můžeme změnit, i když je to těžké.
Najít v sobě sílu, odhodlání a odvahu ke změně. Život jsme nedostali k tomu, abychom ho protrpěli. K čemu by nám byl takový život?
Nemá smysl se litovat, že se mi věci dějí, Ony mě právě něčemu učí. A že mi zatím nejdou? Že to zatím neumím?
Zkuste si někdy říct “NO A CO?” Občas je to osvobozující, dává nám to určitý nadhled. “No a co, tak to příště zvládnu líp.” Vím, že jednou to pochopím a pak tuhle zkušenost, už nebudu potřebovat. 

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account