Většinu z našich přesvědčení, negativních i pozitivních, jsme přijali do věku 3 let. Naše zkušenosti jsou založeny na tom, co jsme do té doby přijali a čemu jsme uvěřili. Způsob, jakým s námi naši blízcí zacházeli v dětství, je obvykle totožný s tím, jak se sebou zacházíme my sami.
Když si něco vyčítáte, vyčítáte to vlastně onomu tříletému dítěti, ukrytému v každém z nás. Když si něco vyčítáte, když si nadáváte, ve skutečnosti tak krutě zacházíte s dítětem v sobě. Pokud se na sebe zlobíte například za to, že jste ustaraní a bojácní, představte si, že vám jsou 3 roky. Jak byste se zachovali, kdyby před vámi stálo tříleté dítě a bálo se? Zlobili byste se na něj, nebo byste ho začali utěšovat, dokud by se neuklidnilo a necítilo se v bezpečí? Teď jste dospělí, a nedokážete-li dítě ve vás utěšit, měli byste se to naučit.
To, co se stalo v minulosti, je završené a dokončené. Je to pryč. V přítomnosti máte možnost zacházet se sebou tak, jak to očekáváte od druhých. Vyděšené dítě nepotřebuje dostat vynadáno, potřebuje utěšit. Když se budete zahrnovat výčitkami, budete ještě vyděšenější, pak už nebude ke komu se obrátit. Jestliže se dítě ve vás necítí v bezpečí, způsobuje to hodně problémů.
Buďte k sobě laskaví, začněte se mít rádi. Buďte sami se sebou spokojení. Malé dítě ve vás to potřebuje, aby ze sebe mohlo vydat to nejlepší.
Zdroj: Louise L. Hay: Miluj svůj život
Foto: Pexels
