Pokud se díváme pouze na význam slova krize, jedná se o obrat ve vývoji, narušení rovnováhy, rozhodování a oddělování se, aj.Krize je zcela jistě příležitostí ke změně, dostáváme se do přechodového období, které nás vede z jedné fáze do další. Krize nám pročišťuje životy, dostává nás do vnitřního dialogu, odvádí nás ze světa k sobě samému. Život nám přináší sérii transformací, v nichž člověk umírá iluzím a znovu se rodí s novými možnostmi. Záleží na nás, jak na proměnu budeme reagovat, můžeme růst nebo stagnovat.
Když nám zaklepe krize na dveře, je potřeba jí otevřít dokořán a vpustit ji. Ona nám provede pečlivě inventuru celé bytosti. Proces očisty je vždy bolestivý, ztrácíme půdu pod nohama, známé nás opouští a smysl procesu nelze nalézt, jakoby se náš střed rozpadal na kousky. Pokud se bráníme změně, zažijeme jěště více bolesti a zmatku. Když se rozhodneme čelit všem děsivým pocitům a myšlenkám, přichází každodenní síla projít skrze proměnu.
Jediné co nám zbývá je náš hluboký dech a tlukot srdce, toto jsou naše jistoty ve světě. Naše tělo je ten nejlepší přítel, který zůstává i v době hlubokých krizí života. Pokud nemáme přátelský vztah se svým tělem, může nás proces rozsekat na cucky…pak nás stejně drží půda pod nohama, milující Matka Země a Duch vedený pevnou rukou Otce v nebi.
Každá propast má své dno a když se přestaneme bránit v pádu, zcela jistě budeme neseni.Proces krizí nás vychovává v důvěře k Božímu vedení, lásce k sobě samému a víře v dobro.Přichází mnohé uvědomění si, kde jsme si jěště lhali, neměli se rádi a sytili své ego.
Po krizi se v duši rodí více přijetí života takového, jaký právě máme, děkujeme nádechu i výdechu, že stále trvá a jsme zase o kus milosrdnější k sobě i k utrpení světa.
Radujme se ze zkoušek, které prožíváme, neboť z nich pak duše září čistou podstatou bytí a naše spojení se Zdrojem je neochvějné:)
S láskou k procesu,
Ra-duše
