Sedím si v mé oblíbené kavárně a užívám při opět vynikající domácí bezinkové limonády, jahodového cheescaku… v kapse jsme našla dvě šišky, které mi během procházky na Sázavě cinkly do očí. Dortík postupně ubývá klasicky nepochopitelnou rychlostí:
“vždyť jsme měla jen dvě sousta??”
:-)Nad tímto fenoménem by se měli fyzici a jiní badatelé zajímat. Jev poměrně běžný a stále nevysvětlený.
Koukám na dortík a najednou mám chuť tu krásu kvality nějak ocenit. Kromě hlasitého užívání zvyšuji svoji asetivitu na maximu a prechazím k akci. Mára do brčka- lehce smotat, druhá a ejhle ono to vypadá jako srdíčko. Super!
Další části je precizní umístění toho lahodného dortíku. Jsem ochotna riskovat jeho smíchání s limonádou? Copak není všude okolo dost stresujících událostí? :;(
Mé srdce dobrodruha však váhá pouze vteřinu. Je čas obětovat na oltář umění a ocenění nějaké případné oběti.
Lehké kolísání
