….napadla mne zničehonic při řízení auta Věra Ferbasová jako Falešná kočička a její nezapomenutelná otázka směrem k Oldřichu Novému alias doktoru Přelouči. Ta paní ho doslova okouzlila.
A mne po letech, co znám ten film, okouzlila představa vlastních šatů. Ne, že by mne to nenapadlo už dřív, ale teprve po asi dvouletém „pobytu v jeskyni“, lapidárně též posteli, kdy jsem si dovolila v ní uhnízdit a nabírat síly po mnohaletých bolestech kolen a beder, se mi začala rýsovat představa vlastní módy. (Dokonce mne v jedné slabé chvilce napadlo, že jsem se dostala k focení – jinak velké lásce, abych nějak začala pracovat s těmi stovkami fotografií jinak, aby byly vidět…..)
Už mnoho let vyznávám svoje vlastní rčení ORIGINÁLY SI VYHRABU (v sekáči) NEBO UŠIJU a jak mne tak čím dál tím víc přitahovala moje vlastní originální značka, vytáhla jsem toto úsloví na vyšší level. A na přelomu let 2018 a 2019 začala tvořit vlastní návrhy látek. Nějaké kreativní výtvory jsem měla už pár let, a to mandaly z mých fotografií, kdy se použije část fotky a skládá pak v grafickém programu do tvaru mandaly. Nikdy dopředu nevím, co z toho vznikne, jen mám jakési tušení. A když se povede něco, nad čím se i mně samotné tají dech, je to čirá radost.
Jednu velmi oblíbenou mandalku jsem okamžitě chtěla na sukni. Dlouhou, kolovou. Jenže ouha! Když jsem ji chtěla zvětšit tak, aby její poloměr obsahoval moji délku plus výřez pasu, byla kvalita brutálně nedostačující. A tak milá Helenka dost pracně a dlouho hledala příslušnou fotografii, rozluštila, kterou částečku původně použila a vytvořila si kvalitnější verzi.
No a pak to začalo.
Objednávka tisku látky v takové velikosti, aby byla přesně na šířku té látky a aby současně splňovala moje tělesné parametry. Nervy, že jestli se to nepovede, bude pět metrů látky v pytli. Nervy, jestli budou barvy podle mého monitoru a mých představ.
Prostě – asi tři týdny permanentního těšení spolu s přemítáním a obavami.
No a jednoho krásného dne mi došla zpráva, že balík je na cestě.
A pak ještě krásnější den, kdy mi materiál – můj vlastní podle mé vlastní fotografie – dorazil domů. Třesoucími se prsty jsem téměř nemohla odstranit obal, o třesoucím dechu a svíravěnatěšeném pocitu na solaru ani nemluvím.
Ale byl doma.
A…..
….byl nááádherný.
Rozrolovávali jsme s přítelem ty metry látky v obýváku na koberci a skoro jsem oněměla.
Při nejbližší příležitosti jsem za pomoci přítele nastříhala dva půlkruhy, hodinka za šicím strojem…..
…..a voalááááá…..
Mohli jsme vyrazit na dva předem rezervované filmy na Silvestra 2018.
P.S.: Nesla jsem se po Olympii jak Královna ze Sáby. Po těch letech, kdy mi i docela malý pohyb dělal problém. Po těch letech, kdy jsem si nedovolila být za hvězdu. Ale to období temna už skončilo a další krásné originální kousky oblečení už na mne volají J
Tak ahoj, už musím…..
Tvořím.
Navrhuji.
Představa, jak tento konkrétní malý kousek obrázku použiji na vzor látky.
Velká radost z kreativní práce.
Chcete taky?
Originál?
Nebo být originální?
