Pokud chcete porozumět kráse nějakého zvířete, hmyzu, listu, anebo povaze nějakého člověka s jejími složitostmi, musíte napnout celou svou pozornost. A pozorní jste jen tehdy, když máte o věci skutečně zájem, když jim rádi rozumíte. Potom jim dáváte celé své myšlení a celé své srdce.
Většinou je to však v životě naopak: Nejsme si pořádně vědomi ani věcí vnějších, ani věcí vnitřních. Většina z nás si neuvědomuje plno věcí, ani to, o čem se ve skutečnosti hovoří, ani vnější svět – lidi, barvy, tvary stromů, plující oblaka, plynutí vody v řece. Je tomu tak proto, že jsme zaměstnáni sami sebou, svými trapně malými myšlenkami a svými problémy, radostmi, zásadami a nejrůznějšími snahami. A tak nevíme, co se děje kolem nás.
Pozornost (tzn. být si plně vědom) není totéž, co soustředění. Pozornost je naprosté uvědomování, které nic nevylučuje. Je to jako žít pod jednou střechou s “jedovatým hadem”: Dáváte si pozor na jakýkoli pohyb, jste nesmírně citliví na sebemenší šelest. Tento druh pozornosti je veškerou energií. Při ní se vám celek vašeho skutečného “Já” vyjeví okamžitě, v jediném okamžiku.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
