Lidé hledají štěstí někdy celý život a bohužel marně. Nelze ho najít. Pravda, dá se cítit, je to velmi příjemný pocit, ale udržíte ho vždy jen na chvíli. Vzrušení a euforie jsou rychle vystřídány smutkem, strachem, vinou či hněvem. Život je emocionální houpačka. A dá se vůbec zastavit? Jak se mám stát vyrovnaným člověkem?
Rychlá doba nás nutí rychle růst
Nemyslím tím jen dospívání, ale hlavně náš duchovní růst. Možná jste si všimli, že se v našich životech dějí velké a zásadní změny. Mění se klíčoví lidé, místa i zaměstnání, vše je najednou jinak. Zdá se, že nás postihuje jedna katastrofa za druhou a to ve velmi krátkém časovém intervalu. Naše životy mění k lepšímu. Věřte či ne, ale je to tak. Vím, že to je těžko uvěřitelné, neboť změny bolí, ale to jen proto, že se jim bráníme. Nejistota a strach z neznáma nás nenechá klidně spát, jaksi nám chybí odpověď na otázku, proč se to všechno vlastně děje. No, máme stále více dočinění sami se sebou.
Sebepoznávání běží na plné obrátky
Ve škole jsme se sice naučili mnoho věcí, ale nic zásadního pro život a už vůbec nic o sobě. Myslíme si, že povinné vzdělání máme už dávno za sebou, ale omyl přátelé. Život nám dává lekce a nepřestane nás zkoušet, dokud učivo nezvládneme. Takže stojí za to si sednout do ticha a poslouchat, co mi to mé nitro říká. Po každé úspěšně zvládnuté zkoušce na nás čeká odměna v podobě poznání. Dozvíme se zase o něco více o sobě. Ono je to trochu v módě hnát se za šťastnějším, za lepším, za bohatším životem, za něčím, co zdánlivě nemáme a myslíme si, že nám to chybí. Mnohdy se však přesvědčíme o opaku.
Zpomal, máš příliš vysokou rychlost
Ten pravý život, který se odehrává tady a teď probíhá v oáze klidu, pouze to nevnímáme, protože naše mysl řeší, co bylo a co bude a naše pocity se houpou sem a tam. Uniká nám to ticho, ten pocit míru a vyrovnanosti, asi proto, že je v módě se hnát za iluzí šťastného života prezentovaného v reklamách a na sociálních sítích, který neexistuje, jen my ho chceme také mít, protože si myslíme, že nám něco chybí. Pravdou je, že máme všechno. Nic víc nepotřebujeme. Nepotřebujeme se nikam dostat, nic dosáhnout ani nikomu nic dokázat. Jediné, co potřebujeme je se zastavit a podívat do svého nitra. Jsou tam všechny odpovědi.
Ve škole jsme se sice naučili mnoho věcí, ale nic zásadního pro život a už vůbec nic o sobě. Myslíme si, že povinné vzdělání máme už dávno za sebou, ale omyl přátelé. Život nám dává lekce a nepřestane nás zkoušet, dokud učivo nezvládneme. Takže stojí za to si sednout do ticha a poslouchat, co mi to mé nitro říká. Po každé úspěšně zvládnuté zkoušce na nás čeká odměna v podobě poznání. Dozvíme se zase o něco více o sobě. Ono je to trochu v módě hnát se za šťastnějším, za lepším, za bohatším životem, za něčím, co zdánlivě nemáme a myslíme si, že nám to chybí. Mnohdy se však přesvědčíme o opaku.
