68

V perské mystice se vypráví příběh o poutníkovi, který namáhavě putoval na své zdánlivě nekonečné cestě. Ten muž byl až po krk ověšen břemeny. Na zádech vlekl pytel s pískem, kolem těla měl omotán velký měch s vodou. V pravé ruce svíral neforemný kámen, v levé říční oblázky. Na krku se mu na roztřepeném provaze houpal starý mlýnský kámen. Kolem jeho kotníků se ovíjely rezavé řetězy, na nich v prachu a písku vláčel těžká závaží. Poutník se snažil udržovat rovnováhu, aby mu z hlavy nespadla napůl shnilá tykev. Řinčení řetězu doprovázelo každý jeho krok. Vzdychaje a sténaje pohyboval se poutník pomalu kupředu, naříkal na tvrdý osud a mučivou únavu.
Za poledního žáru potkal poutníka rolník. ,,Ó znavený poutníče, proč držíš ty oblázky?”, zeptal se. ,,Jak hloupé”, odpověděl poutník, ,,ale doposud jsem si jich nevšiml. ” Odhodil kaménky do dáli a cítil se mnohem lehčeji.
Po dalším dlouhém putování mu rolník znovu kráčel vstříc s otázkou: ,,Řekni, znavený poutníče, proč se moříš s tou prohnilou tykví na hlavě a proč za sebou na řetězech vláčíš ta těžká železná závaží?” Tu odvětil poutník: ,,Jsem velice rád, že jsi mě na to upozornil. Nevěděl jsem, co si tím působím.” Setřásl řetězy a tykev roztříštil v příkopu u cesty. Cítil se opět lehčeji.
A přece čím déle šel, tím častěji naříkal. Rolník se vracel z pole, když tu náhle s úžasem pohlédl na poutníka. ,,Ó, dobrý muži, v ruksaku neseš písek, přestože kam až tvoje oko dohlédne, je více písku, než bys kdy mohl unést. A jak veliký je tvůj měch na vodu – jako bych chtěl přejít poušť Kavír. Přitom vedle tebe teče čistá řeka, která tě na tvé pouti bude ještě dlouho provázet.” ,,Děkuji ti rolníku, teď si uvědomuji, co všechno jsem s sebou nesl. ” S těmito slovy poutník roztrhl měch a poloslaná voda se vsákla do prachu. Pískem z ruksaku vyplnil díru na cestě.
Pak v zamyšlení zůstal stát a pozoroval zapadající slunce. Poslední sluneční paprsky jej osvítily a jemu se náhle rozřesklo, pohlédl na sebe a na krku spatřil těžký mlýnský kámen. Najednou pochopil, že právě tento káme mu za chůze ohýbá hřbet. Rozvázal provaz a kámen odhodil daleko do řeky. Osvobozen od svých břemen putoval poutník večerním chladem dál…..

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account