Inspirace na každém kroku: Příběh lásky a života na noční plavbě
Dovolená v Chorvatsku. V Gradacu celý den fouká, moře má na vlnách navlečené bílé čepice. Sluníčko pomalu dělá místo noci. Falun jedan, výletní loď nabírá pasažéry k noční plavbě s živou hudbou, grilovanou makrelou, vínem, zpěvem a tancem.
K lodnímu můstku přichází dvojice. Na první pohled zajímavá, v průběhu večera ještě zajímavější….. On – 190 cm, mohutný rozložitý chlap, široký úsměv, moravský dialekt, oči jenom pro Ni…… Ona – oproti němu drobná, krásná, usměvavá žena, jejíž tělo se nějakým nedopatřením nemůže pohybovat obvyklým zůsobem. Proto se používá chodítko, okolečkovanou kostrukci s řídítky a brzdami. Před můstkem chodítko odložila, zavěsila se do svého průvodce a s obtížemi, které je zvyklá překonávat a je a ně zvyklá, vešla do lodi.
Usadili se k prvnímu stolu. Fešná číšnice oblečená v námořnickém modelu mu přinesla pivo, které si objednal. Rozhlížejí se okolo sebe, hovoří spolu. On ji často, velmi často hladí po ruce, tu po rameni. Usmívá se na ni. Ano, je to vidět, miluje ji. Láska z nich tryská okolo, přetéká a rozlévá se všude. Pozoruji tu dvojici z protějšího kouta a jsem vážně dojatý. Není to dojemný obrázek pro její postižení, ale pro tu něhu a lásku, kterou si vzájemně prokazují. Pro samozřejmost s jakou se On stará o její potřeby a pohodlí, aby Ona mohla i přes své omezení být všude tam, kde ostatní.
Po nějaké chvíli se okolo muzikantů již tančí a křepčí, z číšnice stala dirigentka zábavy a bavička, která skáče po lavicích a snaží se sedící vylákat na parket. Protože už sedíme u společného stolu, bavíme se a seznamujeme. Přemýšlím, jak to zaonačit a tu neuvěřitelně krásnou bytost, která se při chůzi musí opírat o kočárek, vylákat k tanci. Loď kotví v Drveniku u mola a pasažéři mají hodinku čas na procházku. Pomáhám jí z lodi a protože není důvod někam daleko chodit a navíc prší, stojíme na molu a povídáme si. O tom, jak se seznámili, jak si Ona myslela, že přeci nemůže chtít po zdravém chlapovi, aby se o ni staral. O tom, že ale nemůže přemýšlet za druhé. O tom, jak On se rozhodl, že s ní chce být a bude se o ni starat a pomáhat jí. O tom, že si vztah oba maximálně užívají. O Bohu a duchovnu a osobním rozvoji. O tom, že lidské tělo a duše jsou dvě různé záležitosti. Přiznávám se jim, že jsem z nich opravdicky dojatý, mám mokré oči a … ano…. není to pěkná vlastnost či pocit, ale že jim závidím.
Po nastoupení do lodi, po večeři a doušku vína se opět rozjíždí taneční parket. S lodní animátorkou jsem se domluvil a zvu tu úžasnou dvojici na parket. S naprostou samozřejmostí vstanou a jdou. Ona, podepřená teď dvěma chlapy prochází mezi stoly a mnohdy udivenými pohledy. Chytá se tyče, ke kterým jsou zde stoly připevněny a sama, již bez podpírání někým jiným, tančí. A tak jako celý svůj život i tento tanec si neuvěřitelným způsobem užívá. Je ztělesněním hesla Carpe diem… Užívej dne. Jinak říkáme Buď tady a teď! Dnes je nějak, ale zítra může být hůř a pozítří nemusí být nic. Jsi u stolu, jez a vnímej dobré jídlo všemi smysly. Odpočíváš? Nenech se nikým a ničím rušit. Jsi s někým, koho miluješ, vpíjej se do jeho očí, srůstej s ním svými doteky. Chce se ti tančit? Tanči a ignoruj všechny, kteří jsou kyselí a zapšklí.
Když jsme se loučili, byli jsme všichni štastní, dojatí, spokojení. Díval jsem se za nimi, jak kráčejí po chodníku a vzpomněl jsem si na nápis, který mi ukazoval při hovoru na molu v Drveniku. Měl jej vyveden v azbude, rusky a kdysi si jej nechal tetovat kdesi ve světě …. Bohu duši, srdce ženě a čest nikomu……
Děkuji Bohu, osudu, Vesmíru…. všem, kteří mohou za to, že jsem se s nimi, s těmi dvěma mohl potkat. Za silné a hluboko zasahující setkání s úžasně krásnými lidmi. Slova jsou málo pro to, co bych chtěl napsat, říct, vyjádřit. Zkrátka Děkuji…….
Zdroj foto: Pixabay.com
