Normálně se do politiky nemíchám. Jednak ji moc nesleduji, ty podstatné zprávy se ke mě vždy dostaly, když měly, a taky jsem to nikdy nepovažovala za konstruktivní a účelné využití času.
Věci se ale mění a tohle téma mě teď zavolalo, abych ho s vámi sdílela jako zamyšlení. Téma žlutých polí, toxických postřiků a drancování naší krásné Země spojené vy víte s kým :).
Můžeme nadávat, jak je to hrozné a strašné. Jak je ten, kdo to dělá, zlý, špatný, hamižný a takový a makový. ALE ZMĚNÍME TÍM NĚCO? POMŮŽE NAŠE STĚŽOVÁNÍ NĚČEMU? NE!!
A víte proč? Protože se tím zas a znovu stavíme do role oběti. Protože zase přesouváme pozornost ven, místo toho, abychom ji otočili směrem dovnitř, k nám samotným, k našemu nitru, k našemu vnitřnímu nastavení a k našim bolestem, které potřebují vyjít ven na světlo a které potřebují být transformovány.
Utíkáme sami před sebou s prstem obráceným na druhého a říkáme: „To on za to může, to on je tím špatným, to on je viníkem a tyranem.“. Ale opravdu je to tak?? Opravdu má někdo venku v našich očích takovou moc?? Opravdu je tím tyranem, tou zlou mocnou silou ohrožující náš Život, nebo aspoň zdraví a udržitelnost naší Země?? Opravdu je on tím, kdo může rozhodnout o budoucnosti, kterou musíme trpět, protože to nemůžeme změnit??
Protože pokud ano, pak nejsme tvůrci našich Životů. POKUD ANO, PAK JSME POUHOPOUHÉ OBĚTI. Oběti druhých, mocnějších, bohatších, nebo takových a makových. Pokud by tomu tak opravdu bylo, pak bychom neměli žádnou moc, žádnou sílu, žádnou svobodnou volbu, žádnou důstojnost a žádnou odpovědnost, protože jediné, co by nám bylo souzeno, by bylo být oběťmi mocnějších, kterým bychom jim byli vydaní na milost a nemilost.
Opravdu si tohle o sobě myslíme?? OPRAVDU TAK MÁLO VĚŘÍME SAMI SOBĚ, ŽE NEVIDÍME SVOU SÍLU A MOŽNOST VOLBY??
Určitě znáte aspoň jednu pohádku, viďte? 🙂 Tak určitě víte, jak to v pohádkách chodí. Vím, pro spoustu lidí jsou pohádky JEN POHÁDKY. Příběhy, které jsou smyšlené a plné nereálných tužeb a věcí. Podle mě tomu tak není. Podle mě jsou pohádky od nepaměti mocné léky utkané v moudrosti času a prostoru, které si naše Duše předávají po staletí, aby jejich Duše znaly Cestu, kterou potřebují znát a jít. Pohádky jsou plné symbolů, které naši Duši dávají sílu, naději a odvahu k tomu, abychom uspěli v našem poslání tady na Zemi.
A nejinak je tomu i v tomhle případě. Copak se v pohádkách vždycky Hrdinovi nezjeví na Cestě nějaká příšera, nebo nějaký mocný nepřítel, kterého musí náš Hrdina porazit, aby došel svého cíle? Copak existuje příběh, ve kterém by nějakému Hrdinovi spadlo vítězství do klína bez boje? Bez překonání překážek? Bez toho aniž by musel projít údolím stínu, vlastních pochybností, strachů a bez zkoušky jeho víry? Opravte mě, jestli se pletu, ale já bych řekla, že NE!
HRDINOVÉ jsou hrdinové právě proto, že SE POSTAVÍ NEBEZPEČÍ VĚTŠÍMU, NEŽ JSOU ONI SAMI. Hrdinové jsou hrdinou právě proto, že se nevzdají, že překonají sami sebe, své pochybnosti a strachy a jdou do boje, protože ví, že kdyby z toho boje utekli, ztratili by sami sebe. Ztratili by svou víru, svou sílu a smysl svého Života. Upadli by v stesk a zapomnění, protože by nenaplnili volání své Duše a neposlechli by příležitost převlečenou za výzvu.
Stejné je to v tomhle případě. Symboly svázané s tímhle skutečným příběhem se nedají přehlédnout. Mocný nepřítel usilující o bezpečí, blaho a Duši (či aspoň klidnou Mysl) našeho Hrdiny využívá všechny své zbraně a možnosti, aby zastrašil svého nepřítele. Dělá humbuk a divadlo, aby se náš Hrdina zalekl a utekl z boje a nešel do bitvy proti této mocné stvůře. Aby to vzdal a někde v koutě doma u pece lkal, jak je Život zlý a nespravedlivý a jak je hrozné, že ti nahoře mají takovou moc, zatímco náš Hrdina nemá žádnou…
Náš Hrdina ale MÁ NA VÝBĚR. Jako vždy a jako ve všem. Může si vybrat, jestli zůstane doma za pecí a bude lkát nad tím, jak mu ti mocní vzali Zemi, možnosti, radosti a příležitost cokoliv udělat. Může je obviňovat za to, co činí a může je považovat za tyrany.
TYRANOVÉ JSOU ALE POTŘEBA JEN TAM, KDE JSOU OBĚTI. Pokud není obětí, není tyranů, protože pro ně není pak v Životě a na světě místo!
A tak místo toho, aby náš Hrdina brečel a nadával za pecí na to, jak je Život zlý a nespravedlivý, může zvednout své pozadí a může odkráčet do boje.Možná čekáte, že teď napíšu, jak se Hrdina utká s naší stvůrou, jak budou svádět lítý boj na Život a na Smrt, dokud stvůra nepadne a náš Hrdina nezvítězí. O tom ale tohle zamyšlení není, protože každý píšeme svůj příběh sám a Cest, kterými se můžeme vydat, je mnoho.
Tohle zamyšlení je o tom, POVOLAT DO ZBRANĚ VŠECHNY HRDINY, kteří možná ještě dřímou doma za pecí a kterým se nelíbí, co se v jejich Zemi děje. Nebo pro ty, kteří ZATÍM hledají viníky tam venku, protože si nevěří a zatím neví, jak mocní jsou. Je o tom, kterak probudit toho Hrdinu v každém jednom z vás.
Protože pokud se stanete Hrdinou svého příběhu, pokud UDĚLÁTE TEN PRVNÍ KROK a vykročíte do boje, pak už si přece poradíte sami. 🙂 <3
Pak už přece nebudete žádná ořezávátka, s kterými si druzí mohou dělat, co chtějí. Ale stanete se vědomými tvůrci vašich životů a NAJDETE CESTU, JAK PROMĚNIT SVÉ NITRO NATOLIK, ABY ZMĚNILO TEN OBRAZ VENKU. Najdete Cestu i způsoby, jak vyhrát tuhle bitvu, protože vy sami se stanete jejími režiséry a scénáristy, jejími tvůrci.
A pokud se to nepodaří, pokud tu změnu venku neuvidíte a nebude mít vaše snažení žádný vliv, pak ještě nejste u konce. Protože na konci vždy všechno dobře dopadne a pokud to ještě nedopadlo, tak to ještě není konec (Lennon). ♥️
Pamatujte.. Vy jste tvůrci vašich Životů a všechno venku je jen a jen odrazem vašeho nitra.
S Láskou a vírou zdraví Lenka
Tady je odkaz na ten článek, který byl další kapkou po žlutých polích v naší Zemi a který mě inspiroval zvednout mé pozadí a napsat tenhle článek, aby mohl inspirovat i vás a další lidi a společně jsme to dokázali změnit.
