Krásně napsaný článek, který mě velmi zasáhl!!!
Najednou je situace v jiných zemích nějak blíž…
PŘESNĚ PŘED ROKEM DOŠLO K ATENTÁTU V BRUSELU, PŘI NĚMŽ BYLA I SOPHIE, JEDNA Z NEJLEPŠÍCH KAMARÁDEK MÉ DCERY ZE STUDIA V NĚMECKU A KTERÁ BYLA U NÁS NA NÁVŠTĚVĚ.
DNES O JEJÍCH ZÁŽITCÍCH NAPSAL ZPRAVODAJ ČTK, A URČITĚ TO STOJÍ ZA PŘEČTENÍ!!!
Brusel/Tchaj-pej 22. března (zpravodaj ČTK Jakub Dospiva) – Trvalou připomínkou, že každý den je třeba žít naplno, se pro Sophii, dívku původem z Tchaj-wanu, staly loňské teroristické útoky v Bruselu. Kolem ní samotné tehdy smrt u schodů ze stanice metra Maalbeek prošla velmi těsně. Spíše než na strach a pocit nejistoty, které město ovládly bezprostředně po atentátech, ale někdejší stážistka v Evropském parlamentu vzpomíná na to, jak se obyvatelé Bruselu následně spojili a slovy, svíčkami či květinami před budovou burzy v centru města vyjadřovali svou solidaritu s oběťmi útoků. Své celé jméno Sophie v médiích uvádět nechce. Sebevražední atentátníci přesně před rokem zabili v Bruselu 32 lidí a stovky zranili v sérii útoků nejprve na letišti Zaventem a přibližně o hodinu později právě v metru na stanici Maalbeek. Na letišti zahynulo 16 osob, stejný počet lidí přišel o život v metru. Dnes si Brusel jejich památku připomněl minutami ticha. Loni to v soupravě metra na Maalbeeku vypadalo, že všichni v mobilech čtou zprávy o dění na bruselském letišti, vzpomíná Sophie. “Vystoupila jsem a když jsem se dostala ke spodnímu konci schodů, pamatuji si jen obrovský hluk za sebou, vlna horka mě srazila na zem a všechno bylo na vteřinu oranžové,” popisuje dívka. Vyběhla do schodů a do protější budovy, kde začala shánět pomoc. “Až na toaletě, kam jsem si šla umýt krev z rukou, jsem zjistila, že mám černý obličej a hodně spálené vlasy, jako bych zrovna vylezla z komína,” pokračuje. Na ulici pak viděla zkrvavené lidi se zraněními, která byla horší než její. “Pak nás evakuovali. Brečet jsem ale začala, až když jsem se konečně dostala do bytu, dozvěděla se o obětech a uvědomila si, jak snadno jsem to mohla být i já,” dodává Sophie. Metrem určitou dobu vůbec nemohla jezdit a nervózní byla i ze zaplněných bruselských tramvají či autobusů. S překonáním strachu jí pomáhali přátelé. Jistý počet bezpečí jí dával i pohled na vojáky a policisty v ulicích a na stanicích metra, třebaže jejich reálným významem si není moc jistá vzhledem k tomu, že teroristické útoky jsou z povahy věci náhlé a překvapivé. “Teprve v červnu, před návratem domů, jsem poprvé vystoupila na Maalbeeku, abych se podívala na památník. Modlila jsem se za rodiny obětí; té své jsem v té době ještě neřekla nic o tom, co se mi přihodilo,” svěřila se ČTK. Na rok staré události z Bruselu vzpomíná Sophie dodnes a snaží se vyjasnit si, co znamenají pro oběti, pro jejich rodiny a pro ni samotnou. “Na rozdíl od vzpomínek, které si vybavíte jednou za čas, je pro mne tahle zkušenost trvalou připomínkou, abych každý den žila naplno,” říká. A hovoří také o pocitu, že v Bruselu jsou všichni vítáni. “Jako někdo, kdo nepochází z Evropy a jazyk zná jen málo, jsem měla velké štěstí, že mi krásu Bruselu a jeho život ukázali přátelé a kolegové. Doufám, že se to v tomhle evropském hlavním městě poštěstí každému,” říká.
Více článků na mém blogu : http://www.zenysro.cz/kostmaruska/blogy
„Krásný každý den”
Váš kouč Marie Kostelecká
www.mariekostelecka.cz
„Inspiruji lidi ke změnám, které vedou k radostnějšímu, spokojenějšímu a šťastnějšímu životu.“
