a jinak voní vzduch a pes
už pokulhává přes další
letokruh i můj krok už je kratší
a sotva mění směr.
co měl jsem to mi stačí, co mám je
víc než dost, tak proč bych se měl mračit
když můžu zpívat pro radost.
básníků a čas je sotva schová
pod mechy pomníků
vítá mě u dveří, ten jeho úsměv
mu nevěřím, laskavý lhář.
Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
neměním tvář
milovat, proč by měla lidská
pýcha na život žalovat.
spánku, se mnou tančí můzy až
do ranních červánků a duše volá
vivat a srdce velí zteč , chci do
dálky se dívat a neztratit svou
řeč a s každým novým ránem
vyjít slunci vstříc a být svým vlastním
pánem i sluhou a nic víc
vítá mě u dveří, ten jeho úsměv
mu nevěřím, laskavý lhář.
Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
neměním tvář
vítá mě u dveří , ten jeho úsměv
mu nevěřím , laskavý lhář.
Ať zní můj testament a s každým
tónem se chvěje zem, ať ví
že stále jsem tím kým jsem
nezměním tvář