Danka Šárková je česká autorka společenských románů. Ve všech jejích knihách se vždy jedná o vztahy v rodinách, na pracovišti a některé jsou i s kriminální zápletkou. Celkem vydala již dvanáct knih.
Roky jste podnikala na živnostenský list v oboru účetnictví a daně. Kdy jste si uvědomila, že půjdete po nejisté cestě a budete spisovatelkou?
Uvědomění? To je hezký termín. Ještě v době manželství (jsem jedenáct let rozvedená) jsem napsala článek – příběh o ženě, co se snaží říkat „ne“ do časopisu a přišel mi první honorář v podobě kosmetické taštičky se šminkami. Pod článek jsem se podepsala svým pravým jménem Šárka Denková . Tehdejší tchán dorazil na návštěvu a tehdy řekl pro mě doslova nakopávající větu: „To si jako hraješ na spisovatelku?“ Začala jsem dále publikovat v mediích a honoráře už byly samozřejmě finanční. K tomu jsem dělala doma účetnictví, ale dostávala jsem se do situace, že jsem vzala desky s pokladními doklady a fakturami a chtělo se zvracet. Tělo mi jasně dávalo najevo, ať to zkusím v jiném oboru. Začala jsem psát pro několik časopisů vztahové příběhy a zároveň napsala první knihu Nezlomená osudem o domácím násilí. Ta si bohužel na vydání počkala několik let, ale vyšlo to! K tomu jsem samozřejmě ještě několik let pracovala.
Děti již máte dospělé. Jaká jste byla podle vás matka? Dá se skloubit podnikání a děti?
Myslím, že hodně zaměstnané matky to mají v životě dnes mnohem těžší než to bylo třeba jen v době totality. Moje babička chodila na dvě hodiny uklízet a matka sice měla zaměstnání na osm hodin, ale trávila tam tak čtyři hodiny. Dnes je osmihodinová pracovní doba, ale běžně jsou ženy v práci deset hodin. Přičtěte k tomu cestu a čas na děti je minimální. Já jsem mohla pracovat z domova, a tak do osmi let druhého syna jsem zvládala zajišťovat všechny kroužky a sport dětí. V podnikání jsou matky podle mě flexibilnější, můžou pracovat, když děti spí a najdou aspoň chvilku přes den. Můj exmanžel měl dvě firmy a byl velmi vytížený, pak přišel rozvod, konec práce na živnostenský list a “jisté” zaměstnání u Tradiční čínské medicíny, kdy jsem v pátek večer doslova padla na “ústa”. Zase to mělo svoje výhody, synové se museli rychle osamostatnit, navzájem se ohlídat, dojít na nákup a samozřejmě si ohřát jídlo. V osmnácti už byli schopni žít sami. Výchovu jsem tedy nějak zvládla, i když každá matka naseká mnoho chyb. Co vím jistě, že můj přístup byl hodně demokratický, už z důvodu, že moje období puberty bylo jen o zákazech, přesném čase jít spát, do určité doby udělat to či ono a o nepříjemných trestech. To pak utíkáte z domova a já si přála, aby se moji kluci sice osamostatnili, ale aby s mámou i nadále udržovali kamarádské vztahy, zašli s ní na pivo, víno nebo strávili dovolenou v Alpách, kde už jim na lyžích bohužel nestačím. Ale více by vám asi řekli oni.
Dnes píšete knihy o vztazích. Kde berete inspiraci? Myslíte si, že vaše knihy mohou pomoci ženám v nelehké životní situaci?
Všem lidem, kteří kolem mě jsou říkám: „Dřív nebo později se najdete v nějaké z mých knih.“ Situace, které zažiji já nebo okolí pak různě využiji a zbytek si vymyslím. Nikdy však není kniha autentická o někom, koho osobně znám. Posbírám charaktery postav, zápletky a to pak doslova „splácám“ do rukopisu. Dějovou linku si vymýšlím dlouho před tím, než ke knize sednu a začnu ji psát. Momentálně jsem odevzdala další knihu a v hlavě si teď skládám svůj čtrnáctý titul. Kniha podle mě může pomoci, mám i hodně ohlasů, že se v mé knize někdo našel. Stalo se mi několikrát, že čtenářky chtěly poradit, jak ven ze začarovaného kruhu, ve kterém se našly v mé knize. Tady jim odpovídám, že by měly vyhledat psychologa. Jsem však šťastná, že impuls k tomu, že se sebou chtějí něco dělat, vyšel ode mě. Stejně tak na besedách v knihovnách mě doslova dobíjí, když mi někdo řekne, že jsem mu pomohla na jeho životní cestě, a že se po přečtení mých knih odhodlal ke změně.
Studovala jste kurzy psychologie, pracovala v oboru Tradiční čínské medicíny. Obohatila vás tato zkušenost?
Nejsem terapeut, ale pracovala jsem jako recepční na klinice čínské medicíny, pak jako ředitelka 1. školy tradiční čínské medicíny a pak jako manažerka dvou kongresů čínské medicíny. K tomu jsem vystudovala nespočet kurzů u českých i zahraničních lektorů. Tahle práce mě velmi pomohla v době rozvodu a po rozvodu. Lékaře, terapeuty, které znám, velmi uznávám a jejich práci, při které pomáhají lidem akupunkturou, fytoterapií či čínskou dietetikou, chápu jako poslání. Dělají opravdu něco, co má veliký smysl. Každopádně práce mezi těmito lidmi vás pozitivně nabíjí, takže obohatila.
Jaká kniha je nejoblíbenější z těch, co jste napsala?
Samozřejmě, ta co budu teď psát! (smích) Většina mých knih je o tom, aby člověk nedělal to, co nechce aby se mu vrátilo, že na lásku se někdy čeká dlouho anebo, že odpuštění může uzdravit i ty nejhorší nemoci.. Kniha Cesta za hranice a Čekala jsem dlouho je opravdu o tom, že život je jen cesta a nikdo neví kam nás dovede. Poslední kniha Světlo a tma je o muži, který je nemocný psychickou poruchou a já se snažila v knize napsat, že i takový člověk má nárok na na plnohodnotný život. Prvotina Nezlomená osudem je o domácím násilí a kniha Tři plus jedna je oddycháček po vzoru Sex ve městě. Nemohu přesně říci, která kniha mi přijde lepší a která horší. Prozradím vám jen, že většinou píšu jednu knihu oddychovou a druhá je trošku “temnější”. Takže po Světlo a tma, jsem teď odevzdala rukopis, kde se myslím i nasmějete a slibuji vám happyend se slzou v oku. No a v hlavě mám další knihu a ta bude trošku i o ženách v křesťanství a v islámu. Ale to předbíhám:-)
O Dance Šárkové:
Narodila se v Praze, kde byla 17 let provdána a z manželství má dva syny. Mimo psaní vede kurzy automatického psaní dle vlastní metody. Cílem kurzu je otevření mysli, využití pravé hemisféry a schopnost vidět v obrazech, vnímat všemi smysly a přenést to na papír. Ráda cestuje a se svým partnerem procestovala Afriku a Asii. Zajímá ji čínská medicína a taoismus. Dnes žije a tvoří na samotě v Krkonoších obklopena svými nejbližšími z lidské i zvířecí říše.
