Vedou nás k dokonalosti, formují v nás už od mala, že chyby jsou špatná věc, kterou si nesmíme dovolit. Protože jsou velcí, pečují o nás a myslí to s námi dobře, věříme jim. Rodiče, prarodiče, učitelé, vedoucí zájmových kroužků, ti všichni chtějí vidět dokonalost a být na nás za tu dokonalost pyšní. Je to vůbec možné?
Touha po dokonalosti, tedy snahy eliminovat chyby druhých vůči nám je však slepá. Protože oni sami, naše vzory, udělali spoustu chyb, zařekli se, že udělají vše proto, aby jejich děti a svěřenci chyby nedělali. Že za ně odžijí jejich sen o dokonalosti. Něco vám to připomíná? Přitom chyby jsou živnou půdou pro změny, náš růst.
Není to lehké, je zcela proti konvenci, když to však dokážete, budete klidnější a vyrovnanější při svém jednání. Uvidíte, že spadnout do bláta nezdaru a zvednout se z něj vás posiluje více, než snaha žít ve sterilním prostředí. Umět se zvednout po pádu tvoří charakter, posiluje trpělivost, koncentraci a odvahu. Proto se odvažte chybovat, přiznat si, že jste něco udělali nesprávně. Využijte také nejmocnější síly při potkání se s chybami, zasmějte se sami sobě. Upřímně a od srdce se bavte nad tím, jak se vám něco nepovedlo. Nejdříve začněte na drobnostech. Když vám spadne talíř a rozbije se, když někoho oslovíte špatným jménem, když zapomenete vyprat prádlo a ráno nemáte co na sebe.
Chybám se nikdy nevyhneme. Budeme je dělat, protože jsme omylní. Když s nimi budete bojovat, zlobit se na sebe, že nejste perfektní, akorát si uženete špatnou náladu, vrásky a co hůř, pravděpodobně i nějakou tu chorobu. Anebo… 🙂 Můžete se sami sobě zasmát, uvědomit si, co můžete udělat příště jinak a klidně vykročit dál. Moudřejší, pokorní a navíc veselí.
Přeji vám mnoho veselých dní!
