Jestlipak víte, co je to čas? Nikoli ten na hodinách, ale “psychický čas”? Je to interval mezi představou a jednáním. Představa je sebezáchovná záležitost, jde jí o bezpečí. Jednání je něco bezprostředního, není v minulosti ani budoucnosti, může se odehrát jen teď, v přítomnosti.
A protože jednání v sobě obsahuje nejistotu a pocit ohrožení, oddáváme se raději svým představám, o nichž věříme, že nám zajistí bezpečí.
Pozorujte to sami na sobě: Například máte představy, co je dobré a co zlé, anebo co jste vy a co společnost. Podřizujete se těmto představám a přejete si, aby jim vaše jednání odpovídalo. Tím vznikají neustálé spory. Je tu představa — interval — jednání… A právě v tom intervalu je zaklíněno celé pole “psychického času”. Tento interval je svou podstatou myšlenka.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
