Zkušenosti z Koh Phanganu: Od slz radosti po tradiční thajskou masáž
Jsem stále na Koh Phanganu. Přestěhovala jsem se více na sever, užívám si chvíle klidu a volna a toho, že mám téměř na 14 dní svůj domov, svůj bungalov. Je nádherný. Když jsem přišla, lehla jsem si na postel a normálně jsem se rozbrečela! Ale jen na chvíli! Drsný holky totiž nepláčou! Nade mnou nebesa… proti komárům, ano – moskytiéra 😀 ! Prostěradlo a povlečení z látky, kterou miluji a celé to království je jen a jen moje.
Nic mě nezastaví
Jeden den tady celý den pršelo, to jsem byla ráda a mohla jsem si v klidu psát a dodělat resty. Když přestalo, vyrazila jsem do hlavního města Thong Saly na skútru. Kamarád mi na Facebooku do jedné fotky napsal, jak jsem krásná nenamalovaná. Asi v domnění, abych byla ještě krásnější jsem se rozhodla trochu se zušlechtit. Dala jsem si make-up, stíny, řasenku a prostě jsem před odchodem vypadala celkem k světu. Nasednu na skútr, chvilku jedu a za pár minut opět slejvák.
No, nic, jedu dál, to mě přece nezastaví! Když už mě ale ta rozteklá řasenka začala pálit v očích a už jsem skoro neviděla na cestu, rozhodla jsem se, že zastavím. Přemýšlela jsem, jestli jet dál nebo se vrátit, já moc věci nevzdávám, když už se pro ně rozhodnu, důležité je se rozhodnout! Ale teď jsem si řekla, že to je asi kontraproduktivní. Otočila jsem se a jela zpátky domů. Z resortu odjížděla nafintěná roštěnka a za chvilku se vrátila zmoklá slepice s rozteklýma černýma očima! Musela jsem se smát, když jsem šla domů kolem restaurace plné lidí. Ty pohledy *smile* !
Do Thong Saly jsem pak jela následující den. Tam mi přestal jet skútr, tak jsem ho dala do opravny a mezitím si zašla na masáž. Mimochodem jsem na sebe pyšná, už mám takovou životní průpravu, že, když se mi něco takového stane, nerozčiluji se a vymyslím si plán B! A to byla tentokrát masáž…
Mimochodem za 300 THB, tedy cca 210 Kč! Jestli je něco opravdu drsné, tak je to tradiční thajská masáž. V půlce jsem se té malé paní ptala, kde se v ní bere taková síla. Myslela jsem, že mě roztrhne, zlomí a rozdrtí zároveň. Tomu říkám správná masáž pro Nikitu! Pak jsem si zašla na večeři na trh a asi to moc prožívám, ale zase jsem se procházela a říkala jsi: Jo, tys to dokázala! Jsi tady! Když se tak dlouho v životě omezujete strachem, obavami a pochybnostmi a najednou cítíte, že jste na Cestě, kde jste chtěli být, je to nepopsatelný pocit… Nikdy bych ho nevyměnila za žádné peníze světa! Ta svoboda! Já úplně zapomněla jak je pro život svoboda ducha důležitá a jak moc důležitá je pro mě!
Poprvé v životě nemám diář. Na začátku roku jsem si ho nekoupila a už jsem sem jela s tím, jak budu cestovat bez diáře a jakéhokoliv plánování. Prostě jen TADY a TEĎ. Na tom už roky pracuji, i když by to asi měla být samozřejmost. Myslím si, že být si opravdu vědom přítomného okamžiku je opravdu fuška, ne – li někdy nadlidský výkon. Prostě být tady a teď, plně soustředěni na to co děláte a ne na to, co jste dělali nebo co budete dělat! A tím se okrádat o přítomný okamžik, o přítomné pocity, o jedinou realitu *psss* !
Chybovati je lidské
Snažím se tedy neplánovat (je to pro mě fuška!), myslím úplně dopodrobna. Je fajn mít určitý plán, určitou vizi, ale je moc důležité být flexibilní. Být opravdu připraveni na to, že to nemusí být úplně dle vašich představ. Osud mi už mnohokrát ukázal, že nemá smysl plánovat. Že si to ti nahoře stejně udělají podle toho, jak oni chtějí a já se musím přizpůsobit. Pokud bych se měla znovu narodit, tak bych si přála být asi tak o 100 % flexibilnější a o 150 % trpělivější. Vše by bylo rázem snazší.
Ale chybami se člověk učí! O chybách udělám článek samostatně. Udělala jsem snad všechny chyby světa, které je možné udělat a některé jsem pro velký úspěch i zopakovala 😀 ! Na druhou stranu někde jsem četla, že odborník je ten, co se v oboru dopustil všech chyb. Tím pádem se mohu považovat za odborníka *wine* Nebojte se ale dělat chyby, chybovati je lidské a takto se přece učíme! Dovolte si chybovat, ale pokud možno chyby neopakujte, buďte si jich vědomi a poučte se!
No nic, zpátky k příběhu. Cca po týdnu jsem si začala říkat, že bych se mohla pohnout z místa, že se trochu začínám nudit, ale ubytování mám dopředu zaplacené, takže tu ještě chvíli vydržím. Rozhodla jsem se tedy trochu více procestovat ostrov. Podívám se na pláže na sever a po chrámech a vodopádech. I na radu kamaráda Honzy Drobného, který má svůj projekt www.vzdyjecesta.cz a píše o své cestě po světě i s pejskem.
Věří v podstatě v to, co já. V to, že neexistuje žádná překážka, která by člověka mohla zastavit, pokud doopravdy v něco věří a něco chce.
Že vždy je Cesta *heart*. Někdy sice klikatější, ale o to zajímavější a poučnější!!!
Celý článek k přečtení zde:
http://blog.veronikapetrova.cz/2017/02/17/dostat-se-na-svoji-cestu-zit-si-svuj-sen/
Vaše Veronika Nikita
Zdroj foto: Veronika Petrová
