Budete úspěšná?

A proč by ne? Budete. Tedy, pod jednou podmínkou: že na tom budete tvrdě makat!

Přečetla jsem mnoho článků na téma úspěch, ať už si pod ním představujete cokoliv. A řeknu vám něco, o čem se zatím mluví jen velmi potichu. Není to totiž nijak atraktivní a neposlouchá, nedělá se to zrovna jednoduše: úspěch je totiž tvrdá dřina.

V první řadě je nutné říct, že tento blog nebude jenom o úspěchu, který si pod tím slovem představujeme nejčastěji: totiž o závratné kariéře, atraktivní pozici na vizitce nebo tučném bankovním kontě. Každý člověk totiž vnímá úspěch jinak. Pro někoho reprezentuje umění dobře vychovat děti, pro jiného mít kvalitní partnerský vztah na celý život, pro třetího shodit deset kilo. Přečetla jsem za posledních několik let mnoho knih, které se zabývají úspěchem coby tím vším dohromady. Je úspěch otázka talentu, štěstí nebo snad souboru vlastností, kterými se může chlubit jen pár lidí na této planetě?

V každém knihkupectví dnes najdete minimálně jednu knihu s návodem jak dosáhnout úspěchu. Co se týká práce, zdá se to být velmi prosté: to prostě přestanete běhat krysí závod ve stávajícím zaměstnání a zaměříte se na to, co milujete. Prostě budete následovat svou vášeň a všechno ostatní se tak nějak dostaví samo. Protože když děláte, co milujete, lidé – klienti to poznají. Zní to fantasticky, jenomže to není celá pravda. Je taková přikrášlená: aby se dobře prodávala, četla, aby motivovala a vzbudila iluzi, že na úspěch má každý, kdo překročí svůj stín. Něco na tom bezpochyby je, ostatně kdyby svůj stín překročila jen třetina čtenářů těchto knih a návodů v časopisech, svět by byl hned veselejší místo k životu. Problém je ten, že to není celá pravda. Ta podstatnější část, která v těchto knihách většinou chybí, se jmenuje tvrdá práce. Řekne vám to každý, o kom se mluví jako o úspěšném: že první roky podnikání seděl v práci dvacet hodin denně, že aby americká herečka Andie McDowell (vím, o čem píšu, mluvila jsem s ní z očí do očí) byla tak štíhlá a měla superlesklé vlasy (o nic horší než vídáte na fotkách), denně dvě hodiny cvičí a každé tři týdny chodí ke kadeřnici, že abyste měli hezký partnerský vztah a dobře vychované děti, je to doma bez nadsázky druhá pracovní směna.

Z rozhovorů s úspěšnými lidmi i z knih, které jsem přečetla, na mě v hromadě motivačního balastu mezi řádky zaří jedno: úspěšní lidé se poznají podle toho, že DĚLAJÍ. Nejenom to, na co mají chuť nebo co jim právě chce, ale také to, co je potřeba, byť je to nepříjemné. Ti, kteří o úspěchu jenom mluví, většinou netouží po úspěchu jako takovém, ale po snadném životě. A to jsou dvě zcela odlišné věci, které si spousta z nás plete. Když tito lidé mluví o úspěchu nebo o štěstí, mají na mysli vlastně život bez problémů. Takovou tu českou pohodičku, kdy toho mnoho nemusíte a hodně dostanete, zkrátka: mít se dobře bez velkého úsilí. Skutečně úspěšní lidé se však vyznačují tím, že dělají přesný opak: kde vy vzdáte běh po pěti kilometrech, protože „to nejde“ nebo „to bolí“, přidá si úspěšný člověk jednou tolik, i kdyby ho to mělo stát život. Proto je úspěšný. Protože na tom pracuje. Jestli je šťastný, to už je zase jiné téma, pocit životního štěstí totiž s úspěchem souvisí jen částečně. O tom zase třeba příště. 🙂

Jana