Většinou slyšíme, jak si lidé ztěžují, že po nějakém stresu, po vyřešení těžkého úkolu či třeba hádce zestárli. O hodinu, měsíc, rok…
A představte si, že jsem já dnes ke svému časovému účtu naopak připsal 2 (slovy dvě) hodiny času. No vážně! Nejprve to tak ale vůbec nevypadalo. ….
Běžné ráno, budík, hygiena, ulovit v pekárně něco k snídani, snídaně, káva, komunikace s dovážkovou službou kvůli balíku a pak už jsem se chystal odjet z bydliště do velkého města, kde od 12 hodin mám pracovní schůzku plánovanou již přes dva měsíce. Kolik je? Fajn, půl jedenácté, to stíhám. Po cestě se ještě mohu zastavit v železářství, kam už bych to tento týden jindy nestihl. A také za bývalými kolegy v předchozím zaměstnání, když už jedu okolo a předat malou zásilku. OK. Všechno klape. Je obědový, předpolední čas, bývalí kolegové se trousí okolo a já zjišťuji, že dvanáctá se rychlými kroky blíží a že opravdu nemohu prohodit pár slov s každým či každou kolegyni přitisknout na hruď. Prchám s omluvami, ale vědomím, že těch dvanáct hodin o fous minu.
Průjezd městem, parkování, svižná chůze na místo konání. Zvonek…. Haló… to jsem já, prosím otevřít!
Otvírají se dveře a za nimi rozesmátá asistentka budovy, která mi upřímně a velmi vesele sděluje, že samozřejmě mohu jít dál a zabydlet zasedačku, ale že začínáme …přecijstetomělivmejlu…ve 14:00!!
Prosím?! V kolik!!?? Opravdu nechápu. Ani situaci, ani obsah slov a hlavně ani to, kde nastala chybička. Více než dva měsíce mám v diáři úplně jasně napsáno … “31.5., 12:00” …
Moje reakce byla zřejmě podobná situaci, kdy lovícímu netopýrovi selže radar a on narazí do skleněné výplně okna. Anebo když policejnímu psímu stopaři přestane v půlce pátrání fungovat čich. Nebo tak něco podobného. A zřejmě na mě byl i podobný pohled, protože paní asistentka se stále usmívala a dokonce víc a víc. Nevysmívala se, ale jen měla radost z toho, jak s námi občas život umí zatančit čtverylku. Nebo waltz?
Samozřejmě jsem v první fázi měl pokušení, ve druhé, pardon, až ve druhé. V první jsem se třikrát zhluboka nadechl. Ve druhé fázi jsem měl pokušení se titulovat různými pitomci, trotly a podobně. A pak jsem si ale uvědomil, že je to skvělá situace. A došlo mi, že vlastně jsem vydělal celé 2 hodiny času! Času, který jsem původně neměl! A také, že díky těmto dvěma hodinám navíc jsem vlastně o dvě hodiny omládl! A to je fajn zjištění, veselé, radostné. A opravdu hodně si tohle vědomí užívám! Jo!!
