Buď hladinou vody a ustojíš i tu největší bouři!

Život je plný příležitostí. Jsou kolem nás a vedou nás na tu správnou cestu naším životem. Občas je nechceme vidět a přijde nám, že se nám v životě dějí “špatné” věci. Jak může být ale něco souzeno jako špatné nebo dobré, když cíl cesty je jasný a správný? Vše, co se na této cestě objeví se objeví z přesného a konkrétního důvodu, který se ukáže často až časem. Začneme-li ale své cestě důvěřovat a přijímat vše, co je nám do cesty postaveno, smysl kotrmelců a nezdarů se ukáže mnohem rychleji. Věřím, že jen opakuji to, co téměř každý zná a s čím se v životě denodenně potýká. *heart*
Rok 2016 byla pro mě smršť událostí, pádů, změn a uvědomění. Upřímně jsem se těšila až ta “opice” přestane vyvádět. Nemohla jsem se dočkat nových začátků v roce 2017, jedničkovém roce, ve kterém bychom měli základy stavit mnohem důkladněji a více pocitově. První den nového roku přišla skvělá “depka”, kdy jsem brečela snad nad každou blbostí, co se v předchozím roce stala. Prosím řekněte, že jsem nebyla sama!*smile*
Restart je někdy potřeba, a tak jsem se i odnaučila vyčítat si i to občasné alkoholové umění odpočinku, protože co jiného je REST-ART? No dobře, ten alkohol v názvu není, ale proti gustu…*wine*
Netušila jsem, jak rychle přijdou další kotrmelce. On totiž ten rok opice končil až před dvěma dny a to jsem si neuvědomila. *smile* Další změny, radost a úsměv, slzy a pláč, jedna emoce střídala druhou a přicházela jedna změna za další. Věděla jsem, že podnikat není snadné, ale že je to až taková síla jsem netušila! Když mi byla loni nabídnuta práce opět v korporátu, hlava křičela NE! Kdo mě zná, ví určitě proč. 😉

Ale co je komu po tom, co křičí hlava, když srdce řekne jednoznačně a hlasitě “ANO”?!
Naučila jsem se poslouchat svou intuici (přesto, že se jí ještě občas bráním zuby nehty, protože chtíč…*smile*), ale v tomto případě jsem věděla, že musím poslechnout, co mi říká to něco tajemného ve mně. Říkala jsem si, že mě možná do nové práce, která mi zajistí aspoň malou finanční pomoc v těžké době snažení se o podnikání, táhne budoucí manžel. Koho by to taky nenapadlo, když jde do firmy, kde je skoro 2000 chlapů! A ono ejhle, po týdnu jsem zjistila, že to byla žena, která mě tam tak táhla! Zase ty ŽENY!:-D Nezměnila jsem orientaci, ani se ze mě nestala feministka. Najednou jsem viděla světlušku v té nejtemnější tmě. To co říkala, jako by našla hluboko v mém srdci. To, na co jsem už dávno zapomněla. Po měsíci mi ale oznámila, že se stěhuje do Prahy a po dlouhých letech ve firmě odchází. Nechápala jsem, jak je možné, že jsem to neobrečela, já stará cíťa!?*smile* Navíc, když se jednalo o člověka, který mě chytil tak pevně za srdce…
Na Dnu, kdy se budu mít ráda se objevila další světluška, tentokrát v mužském podání. A opět zasvitla nad Prahou. Ještě mi to nedocvaklo, když v tom přišla jasná zpráva od světýlka nejpovolanějšího “Chci tě tady!”. Najednou všechny puzzlíky zapadly do sebe a ukázaly mi jasně mou cestu několika následujících TEĎ.;-)
Jestli vám to tedy ještě nedošlo, jako to nedochází mně, po 8 letech opouštím (ne na pořád) Brno a jdu poznávat krásy naší matičky Prahy!*heart* Brňáci, nebojte, pořád budu jezdit šalinou!*smile*Žádná změna není lehká, ale uvědomila jsem si jedno a snad to pomůže i vám přestát těžká období plná změn:

“Buď hladinou vody a ustojíš i tu největší bouři! Ponoř se v té nejtěžší chvíli do své hloubky a najdeš ty největší poklady svého světa.”*heart*
Vím, že máte asi tisíc otázek, stejně jako já sama v sobě. Ale vše je v pořádku. Neopouštím své “dítě”, jen mu dávám příležitost růst. Takže Pracovna v Brně v žádném případě nekončí, ba naopak. Teď ji rozsvítí úžasná osoba, bez které bych ty začátky podnikání nezvládla. Pavlínko, hodně štěstí!:-* Věřím, že to společnými silami zvládneme.
A na vás všechny se těším v Pracovně ŽENY s.r.o. Praha!*enzo*
S láskou
Klára *enzo*