Na začátek: úvodní fotka je tetovací strojek. Ne minizbíječka, ani zváštní tužka, takže … tak.
Před 3 lety po maturitě a oplakaném rozchodu s tehdejším přítelem jsem si řekla, že už jsem fakt děsně dospělá na to, abych si pořídila tetování.
A tak jsem si nakreslila návrh, sebrala peníze z pokladničky, které byly na jídlo, a vyrazila vstříc první bolestivé zkušenosti… s tetováním. Ne první sex.
Nejdřív jsme s tatérem probrali možnosti umístění a velikost, pak už si na mne nakreslil předlohu, já se s křečemi v žaludku očekávajíc bolest usadila na křeslo a začali jsme. Zhruba po půl hodině jsem si řekla, že píchání do mé kůže už bylo dost a že to nevydržím, ale jako správná žena jsem se zakousla do sedačky (čti = polkla jsem slinu, zatlačila slzy a stiskla zuby – přece nedám najevo bolest, to je jasný) a vydržela to. Ale stálo mě to doslova krev, pot a (neviditelné, takové ty vnitřní) slzy.
Zážitek byl, dá se říct, zvířecí – krve jak z vola, bolest jako kráva a krk nateklý jako prase. Ale stálo to za to!
—
Před dvěma měsíci jsem seděla na gauči, škrábala jsem se na uchu řekla si… “Barboro, jsi po dalším rozchodu, co kdyby sis nechala propíchnout ucho a dala si tam ten nejpeckovnější piercing? V druhým uchu máš 4 dírky, tady jen jednu, vraž tam něco bombovýho!” A jak už to tak se mnou bývá, domluvila jsem si přes facebook schůzku si piercerem a za dva dny se šlo na to.
Nechala jsem si píchnout piercing “Industrial”, tzn. nadvakrát propíchnutá chrupavka. Jo, myslíte si to dobře. Bolí to. Hodně.
Piercer si mne posadil na křeslo, potřel mi ucho dezinfekcí, zeptal se, jestli počítám s tím, že to bude bolet, já kníkla “Jo” a už bral do ruky jehlu. Celou dobu jsem pozorovoala obraz motýla na stěně, zatlačovala slzy a říkala si “Ty jsi blbá, ty jsi blbá, ty jsi blbá…” A takhle pořád, jako když křeček běhá v kolečku… jakože se to pořád točí.. a točí.. a točí…
Po dvou dnech mi ucho nateklo do celkem obřích rozměrů, u vpichů se udělaly krvavé bouličky, nemohla jsem se ucha dotknout, natož na něm spát. Bolelo to ve dne, bolelo to v noci, bolelo to při sprše, bolelo to při učení, bolelo to na záchodě. Prostě POŘÁD. Antibakteriální mýdlo ani solný roztok nepomohl, stejně jsem musela vyrazit k lékaři, který mi na to dal antibiotika a mast. Po týdnu se ucho zklidnilo a začalo se konečně trochu rovnat, už jsem se ho mohla i dotknout!
A teď? Občas na uchu spím, promývám ho mýdlem 2x-3x týdně, jinak ne. Bolí, když mě do něj někdo omylem praští, nebo zavadím o mikinu, a tak dále. Pořád se ta bestie chrupavka hojí a dlouho ještě bude.
—
To by nebyla Barbora, aby u propichování různých částí těla (včetně tetovací jehly) skončila jen piercingem. Protože jsem byla po tom rozchodu s chlapce (víš jak – emočně rozladěná a chtělo to ZMĚNU (čehokoliv)), načrtla jsem si v rámci prokrastinace (jo, i teď bych se měla učit na státnice, já vím) další návrh na tetování. Nepřemýšlela jsem dlouho, co by to mělo být, v hlavě jsem měla představu už nějakou tu dobu. Protože mi přijde nesmyslný vybírat si tetování jako rohlíky v krámě (= ten, který se mi líbí, si vezmu), všechno jsem si kreslila sama podle toho, co mne charakterizuje nebo baví. Tentokrát vyhrál náčrtek mého znamení – štíra.
Ano, proč si to nedat tam, kde se říká, že to bolí nejvíc… no, prostě Barbora. Pár zpráv na facebooku s tatérem, chvilka váhání, následné rozhodnutí, že prostě JO, rozbité prasátko… a bylo.
Nejdřív jsme probrali možnosti, nastalo pár vtipných situací ohledně umístění – nejsem stydlivá a rozhodně mi nevadilo se tam svléknout, ale tatér rozkošně odvracel zrak a dal mi deku. Proběhla nějaká konverzace, u mě troška smíchu zoufalce, co přechází v pláč (nepopírám strach), ale už jsem ležela na křesle objímajíc si prsa dekou a bylo to. Bolelo to míň – o dost míň, než předchozí. Sem tam jsem cítila bolest, ale většinou jen takový nepříjemný škrábání, co se dalo vydržet. Rozhodně to za to stálo!!
A to by nebyla Barbora, aby skončila u dvou tetování … až se tohle trochu zklidní a našetřím další peníze do čuněte, který pak nerozvážně použiju, přijde další!
A co vy, máte nějakou ozdobu těla? 🙂
