Toto byla první knížka od Petry Soukupové, která se mi dostala do rukou, pojednává o rodinných vztazích v neúplné rodině.
Osud malého Viktora, který je odkázán na rozhodnutí dospělých, a dospělí, kteří si představují své štěstí jinak, než jak ho vidí ostatní.
Viktor – desetiletý rozmazlený dáreček, jeho matka Hana – sebestředná, nedůsledná a nepříliš zodpovědná herečka a Eva – pracovitá, přímočará Viktorova babička. Hana má pocit, že už Viktorovy průšvihy nezvládá, má na něj málo času a rýsuje se jí životní role. Rozhodne se, že ho tedy odstěhuje z Prahy na venkov k babičce, aby ta na něj dohlédla, srovnala ho a zároveň se Haně uvolnily ruce pro práci na vysněném seriálu.
Příběh je psán střídavě z pohledu všech tří postav. Autorka umí dokonale vystihnout myšlenky a pocity každé z nich. Díky tomu se můžete vcítit do rozpolcené Hany, která se snaží skloubit to, co je správné s tím, jak by chtěla žít. Stejně tak si užijete dojmů do vody hozeného Viktora. Stěhování z Prahy na vesnici bez internetu a McDonalda se mu pranic nelíbí. A situaci uvidíte i očima babičky, která už má svůj věk, neví, jak zvládne “problematické” dítě v domě, ale zároveň se těší, že bude ještě ve svém věku užitečná. Vlastně docela obyčejný příběh, řekli byste …
