Tuto knížku si přál mladší syn přečíst a tak jsem mu jí koupila k Vánocům. Před pár dny mi to nedalo, tak jsem si jí půjčila, že si také počtu…Nejspíš mne nalákalo, že Pavel je původem z “našeho regionu” a také, že jsem zhruba věděla, čím si v životě již prošel, v knížce je řádka fotografií z rodinného archivu.
Pavel Callta si psal deník už od čtrnácti let. A přesně od té doby šel systematicky za svým snem – stát se zpěvákem. Postupně vás seznámí s nejrůznějšími životními křižovatkami, na které se během své cesty dostal. Nechybí první lásky, zklamání, první pracovní nabídky, úspěchy a poznání příjemné stránky slávy. I přestože byly chvíle, kdy se k němu osud obrátil zády, neztrácel sympatický zpěvák naději a nepřestával na sobě pracovat. A vyplatilo se! „Tento deník je průřez mým životem od čtrnácti do třiceti let. Zápisky jsem si nepsal každý den, to by z toho byla knížka, kterou by nikdo neunesl (v obou slova smyslech). Psal jsem vždycky, když jsem potřeboval něco zaznamenat, sdělit nebo se z něčeho vypsat. Je to má cesta a důležité momenty mého života.“
No upřímně, byla jsem z knihy dost zklamaná. Pořád přemýšlím, jaký byl vlastně smysl a cíl téhle knihy. Jestli nakladatelství hodlalo vytěžit co nejvíce z fanynek, nebo jestli tento typ knih je novým standardem?
Na 300 stránkách se střídá v podstatě jen toto – depka a zoufání si nad životem, nespočet dam a zamilování se, peníze, cestování a pak teda nějaký vývoj kariéry.
Jistě nejsem cílová skupina, ale úplně nevím, na jaký věk kniha cílí – teenageři, ještě mladší čtenáři? Kniha mi vlastně dala jen to, že už nemůžu Pavla ani poslouchat.
Určitě je vidět vývoj osobnosti od počátku knihy do konce a chtělo to asi i odvahu zápisky vydat, ale za mě prostě ne. Jako kdybych četla fikci o člověku, který je psychicky úplně na dně a jeho život je prázdný a snaží se život zaplnit aktivitami tak, aby tu prázdnotu zaplnil, popř. přepil…
Nezbývá, než Pavlovi přát, aby konečně našel “tu pravou” a pomalu se “usadil, zakořenil”. Věk na to ostatně již má.
