Kéžbych věděla 😀 Ne vážně, před narozením dětí jsem o sobě smýšlela jako o někom, kdo má vše dokonale zorganizované, dokonce jsem to na pracovních pohovorech vyzdvihovala jako mou snad největší přednost. Tak to bylo tehdy. V období “před dětmi”. Potom přišlo období “po Marečkovi”, no tak to byl samosebou sešup. Vůbec, ale vůbec jsem netušila co dělat, jak to dělat a proč. Názorů okolo spousta, dobrých rad ještě víc. No po čase jsem si našla systém, jak se z ničeho nic starat o někoho jiného než sebe. O někoho, kdo na mě byl absolutně závislý. Do toho jsme čerstvě postavili dům a založili zahradu, no nebylo toho z ničeho nic málo. Zaběhli jsme se, fungovalo to, no stále jsem si říkala, jak se tohle dá všechno stíhat? Znáte to, domácnost vám padá na hlavu, s tím drobkem chcete trávit nějaký čas, no zachce se vám zpět mezi dospělé, tak vezmete částečný úvazek v práci, najednou se chystají Vánoce, dítko se začne v noci více budit.. no tak co uděláte? ano, rozmyslíte se, že byste rádi druhé dítě, ať přeci k sobě mají blízko. Tak mají – rok a 10 měsíců 😉 a nastane období “po Sárince” a najednou všechno šlape, i když děti v noci vstávají, i když mám více povinností okolo domácnosti, i když mají oba rozdílné nároky, i když má Mareček pět kroužků v týdnu. Jak je to možné? Popravdě – není to růžové, Mareček už je ve věku kdy nad věcmi více přemýšlí a tak kuje pikle a zkouší na mě a Máru kde co, tak ano, zatím jsme se nezbláznili, ani nezačali holdovat alkoholu. Tohle je určitě na tom všem to nejnáročnější a lhala bych, kdybych vám tady teď napsala, jak tohle krásně zvládáme a že je u nás jen slunečno. Ne to ne. Jsme normální rodina, s normálními radostmi a strastmi, ale máme systém. A to nám pomáhá. Šetřit čas, šetřit energii a šetřit duševní zdraví.
Mára vstává do práce každý všední den ve čtyři ráno. Ne, nepřehlédli jste se, ve 4:00 mu zvoní budík. Snídá, připravuje se, jde vyvenčit Hulka a vyráží autobusem vstříct pracovním povinnostem. Většinou se okolo tohoto času budí i Sári na ještě stále noční mléko a přebalení – pokud je to po páté hodině, už spát nejdu. Pokud dříve, mám budík denně na 6:30. Jsem typ ranní ptáče, v těchto hodinách mám nejvíce energie a tak v krátkém čase zvládnu spoustu věcí. Vysterilizuji lahvičky, dám vařit Sári novou vodu do termosky a jdu vyložit pračku, která se zapla okolo třetí ráno. Prádlo pověsím, případně poskládám co ještě schlo, chystám věci k přípravě snídaně pro mě a Marečka, když by se vzbudil dříve – bývá velmi hladový jen co vstane. Potom zvládnu svou ranní hygienu, převléknu se, ustelu a uklidím ložnici. Většinou mám čas a stíhám něco málo vyžehlit, nebo uklidit část domu, která to právě potřebuje. Nedělám téměř vůbec úklid o víkendu, snažím se o domácnost pečovat v průběhu týdne, abychom o víkendu měli čas jen sami na sebe.
Mareček se budí mezi sedmou a osmou ráno, nasnídá se, podívá se na pohádku z angličtiny a pak zápasíme s oblékáním.. mezitím větrám dům a vykládám myčku (sousedí s jeho pokojem, tak mohu až když se vzbudí, spí jako zajíc). Do toho se většinou budí i Sári, kterou převléknu, obstarám a nakrmím připravenou snídaní. Chvíli zůstává v lehátku, aby se na zemi hned nepoblinkala a my si jdeme s Marečkem čistit zuby. Ráno mají děti pro sebe a vymýšlí si vlastní zábavu – Mareček se tak (snad) učí samostatnosti ve vytváření názoru a Sárinka nezávislosti. Většinou něco dělají společně a já poklízím co potřebuji a chystám oběd. Okolo desáté hodiny mám většinou vše na celý den hotovo a Sárinka jde spát a začíná nám čas jen s Marečkem. Většinou si Mareček donese nějakou oblíbenou hru sám, nebo vyberu něco, co jsme dlouho nedělali. Před obědem si ještě vezmeme dětský časopis a uděláme z něj jednu dvojstranu. Naobědváme se a Mareček jde spát. V tu chvíli mám buď čas pro sebe, nebo se už budí Sárinka a věnuji se jí. Mareček se vzbudí okolo třetí hodiny a v 15:45 je už doma Mára. Pozdraví nás a jde venčit Hulka. Buď jdeme všichni společně na procházku, nebo jdou jen kluci, nebo jedeme na kroužek. Mára si pak jde zacvičit buď do zahrady a když je pěkně, Mareček už chodí cvičit s ním, nebo si udělal malé fitko v garáži, tam jsou ale těžké činky a tak chodí raději sám. Večeře je už buď hotová z rána nebo vaří Mára. Po večeři ukládáme Sárinku i Marečka. Sári buď usne v osm, nebo chytne druhý dech a je neuspatelná do desíti. Mareček vymýšlí, že potřebuje to či ono (však to znáte) a když není až tak unavený, podaří se mu usnout někdy po deváté – a to se snažíme, aby v půl osmé už ležel v posteli.. No a když to večer klapne, v devět obě děti spí a my se chystáme taky do postele, nebo jde alespoň Mára, protože druhý den vstává zase v ty čtyři a já se přidám, až děti usnou. Oba se párkrát v noci probudí, ale většinou je to rychlovka – Sári dám lahvičku s mlíčkem, když pije tak ji přebaluji a během dvou minut spí – nemluvím na ni, ani ji nevytahuji z postýlky. Mareček se chce většinou napít, nebo se bojí vlka (ach ty pohádky..) a tak někdy skončí u nás v posteli. No říkáme si, že takhle malej už nikdy nebude, tak ať.
Naše děti jsou u nás na prvním místě a tak dbáme na to, že když jsme s nimi, jsme opravdu jen s nimi. Já v tu chvíli odkládám telefon, nedělám nic okolo domu a jsem jen s nimi. Vstávat dřív nevnímám jako nějakou oběť, chodíme spát brzy, takže nějakým spánkovým deficitem netrpíme (alespoň ne ve dnech, kdy pro vás nepřipravujeme tyto stránky ;)). Věřím tomu, že mít systém a být v plánování zorganizovaní, nám přináší spoustu času jen pro naši rodinu. Takže jestli to vnímáte stejně jako my, ráda vám sem budu psát tipy zaměřené na konkrétní témata – vaření, uklízení, péče o děti, nákupy, organizování domácnosti, plánování, organizace času, Vánoc, dovolené, … co mě zrovna napadne nebo bude aktuální. Už teď pro vás připravuji nějaké zlepšováky a pomocníky, které my doma používáme na denní bázi, proto věřím, že by vám mohli také dobře posloužit.
Dnes jsem vám chtěla přiblížit, jak fungujeme jako rodina ve všední dny a jak to tedy máme zorganizováno mezi sebou. V pokračování článku vám ukáži, jak přesně plánujeme čas.
Mějte se zatím krásně, pokud jste dočetli až sem, klobouk dolů a děkuji vám 🙂 Snad vám některá má myšlenka uvízne v hlavě a pomůže vám ve vaší rodině. Budu se těšit příště a do té doby pa!
Bára
