Ještě donedávna jsem shromažďovala spoustu věcí. Hromady věcí, které jsem nepotřebovala a nepoužívala. Ale bylo mi líto je vyhodit. Po posledním stěhování, kdy krabice s věcmi zabraly téměř celý obývací pokoj, jsem se nepřestávala divit. Tohle přeci není možné! Co všechno je v těch krabicích? Opravdu potřebujeme tolik věcí? A to jsem spoustu věcí vyhodila už před stěhováním.
Věci, kam se podíváš
Za krátkou dobu všechny věci byly vyklizeny a umístěny na svá nová místa. Ale v krátké době to začalo zas. Začal se kupit nepořádek všude možně. Pracovní stůl zavalený papíry. Celá pracovna zavalená věcmi. Regály už nestačily a různé krabice se začaly hromadit na zemi.
Krásná nová prostorná šatna byla za chvilku přeplněná. A já na nějaký čas rezignovala na úklid všech těch věcí. Měla jsem pocit, že je to k ničemu. Vždy ihned po úklidu se zas začaly všude možně vytvářet hromady věcí. Pořád jsem nechápala, co dělám špatně.
Občas jsem věci protřídila, nepotřené vyházela, prodala či rozdala a měla jsem pocit, že dělám dost. Ale stále to nebylo ono. Oči mi otevřela až kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Po přečtení jsem zjistila, proč se nemohu zbavit neustálého nepořádku.
Stále jsem totiž měla spoustu nepotřebných věcí, které mi nedělaly radost. Marie Kondo totiž kromě jiného radí: „Vemte každou věc do ruky a položte si otázku: Dělá mi tato věc opravdu radost?“ Vypadá to směšně, ale přestože jsem měla pocit, že jsem se spousty nepotřebného už zbavila, až teď jsem zjistila, kolik věcí schovávám jen proto, že kdysi měly hodnotu nebo že se mi budou v budoucnu hodit.
Co vše neskladovat?
A tak jsem znovu důkladně protřídila šatník a vyřadila velké množství věcí „na doma“. Pak následovaly věci, ze kterých jsem „vyrostla“. Stále jsem doufala, že i po třech dětech získám zpět postavu dvacítky. A i kdyby, spousta těch věcí už byla naprosto nemoderních, jen by rozšířily mou hromadu věcí na doma. A rázem byla šatna poloprázdná.
Následovala knihovna. Stále jsem si schovávala knížky, které jsem věděla, že už číst nebudu. Ale bylo mi líto se jich úplně zbavit. Knihovna velmi zeštíhlela. Nechala jsem si jen tituly, ke kterým se chci v budoucnu vracet, nebo chci, aby je četly mé děti. Jsou to všechno knihy, které mne samotnou velmi inspirovaly a poposunuly vpřed. A zbytek knih předávám dál. Objevila jsem skvělý portál Trh knih, zaměřený jen na prodej knih. Vystavení knihy je bleskové, stačí zadat název a kniha se již sama najde v databázi.
Další velmi problematickou hromadnou věcí jsou dětské hračky. Během let naše tři děti nashromáždily úctyhodnou hromadu hraček. I když je průběžně třídím, teprve díky Marii Kondo a její knížce jsem získala ten správný nadhled a boxy s hračkami pocítily znatelnou úlevu. Zůstaly jen takové, se kterými si děti opravdu hrají. Ne ty, kterých si všimnou jednou za měsíc.
Příval energie a dobré nálady
Takto jsem pokračovala v celé d
omácnosti a po skončení jsem pocítila velký příval energie a dobré nálady. Na vlastní kůži jsem si tak ověřila, že čistá domácnost = čistá mysl. Když jsem se všech těch věcí zbavila, bylo mi tak dobře, jak už dlouho ne. O této knize jsem už věděla dříve, ale myslela jsem si, že určitě zvládnu sama protřídit a uklidit si věci.
Ale až po přečtení této úžasné knížky jsem dokázala tyhle činnosti dělat skutečně rychle a efektivně. Určitě doporučuji všem, kteří bojují se stejným problémem, jaký jsem měla já. V knize je spousta tipů, jak věci protřídit, jak je efektivně ukládat a jakých chyb se vyvarovat. Rozhodně stojí za přečtení. Nyní je dokonce za super cenu.
