Bylinková sůl z domácí zahrady: Přírodní chuťovka na dosah ruky
To si tak vykračuju po mé krásné, leč neskutečně prasácky zarostlé zahrádce a mezi vším tím plevelem (do kterého se mi teda brutálně nechce) se krčí nádherná šalvěj, koberec mateřídoušky a napůl dřevnaté stonky tyminánu. A říkám si, co s Vámi kytičky?
O bylinkovou sůl jsem se nikdy moc nestarala. Věděla jsem, že existuje, leč nikdy jsem jí nekoupila, natož abych jí vyráběla. Ale inspiroval mě jeden kuchtící web.
Musela jsem sehnat hrubozrnou mořskou sůl bez jódu a bez toho druhýho, co začíná na f! V receptu bylo jasně psáno: sůl s bylinkou nožem nasekejte na dřevěném prkénku. No a já sekala. Sekala jsem pět minut, deset minut, čtvrt hodiny… Sůl i bylinky byly stále ve stavu téměř netknutém. Teprvé po půl hodině ústavičného sekání (kdy ze mě lila krev i pot) se mi pod rukama suroviny začaly proměňovat na jemnější a voňavou bylinkovou sůl. Chtělo to ještě dalších deset minut, jenže moje trpělivost byla nenávratně v háji. Ze skříně jsem okamžitě vyndala robota a už to vrčelo. Dvakrát zmáčknout čudlík a (díky techniko) výsledek stojí za to.
Bylinková sůl se teď suší na plechu vystlaném pečícím papírem, kde bude “zrát” den nebo dva. Pak poputuje do krásně obyčejné dózičky, kde bude čekat na moje záchvaty kuchařského šílenství.
Možná že solí i někoho podaruji. Třeba maminku, která je taky nad zlato!
Zdroj foto: Pixabay.com
