Poslední památku, kterou jsme navštívili v rámci naší týdenní dovolené na jižní Moravě byl Mikulov a jeho zámek. Bohužel v tu sobotu ráno přišel velký zvrat v počasí a tak jsme nakonec nestihli projít vše, co původně bylo v plánu. Nicméně zámek jsme si stihli projít napříč nádvořími, jen do spodního parku jsme pak již nedošli.
Přemysl Otakar I. dal na Zámeckém vrchu postavit mohutný kamenný hrad, aby střežil neklidnou hranici s Rakouskem. Od poloviny 13. století jej po tři staletí budovali Liechtensteinové. S Dietrichsteiny po r. 1575 přišla do Mikulova doba renesance a kardinál František Dietrichstein nechal hrad v letech 1611-18 přestavět na výstavný zámek, odpovídající potřebám bydlení časně barokního kavalíra, v němž nechybělo ani divadlo.
Závěr třicetileté války přinesl švédské rabování, ale ještě větší zhoubu znamenal požár, který v roce 1719 spolu se židovskou čtvrtí zničil i velkou část zámku. Po své barokní přestavbě se zámek několikrát stal dějištěm významných mírových jednání, u kterých nechyběly ani takové evropské veličiny, jako byl Napoleon Bonaparte nebo Otto von Bismarck. Poslední velkou katastrofou byl požár, který vypukl na konci 2. světové války. Od stržení zámek zachránilo odhodlání mikulovských obyvatel i skutečnost, že odstranění trosek zámeckých budov by bylo nákladnější než jeho oprava.
Zámek je obklopen i udržovaným parkem, Dietrichsteinové budovali zámeckou zahradu minimálně od 17. století. Její podoba se v průběhu staletí vyvíjela a díky pravidelným výtvarným sympoziím “Dílna” se v posledních letech stala zajímavou galerií moderního umění. Vybraná díla jsou k vidění pod arkádami východní terasy zámku. Dnes v zámku sídlí Regionální muzeum Mikulov.
