Hrad Pernštejn patří mezi naše nejzachovalejší a nejznámější památky, avšak málokdo zná zdejší komplex pernštejnských zahrad pod jeho hradbami. Ty prošly komplexní revitalizací a od roku 2021 se otevřou veřejnosti.
Počátky okrasné zahrady se vážou k osobě barona Františka Stockhammera, který perštejnské panství získal v roce 1710. Jak uvádí ve svém testamentu o deset let později, nově založená zahrada pro něj představovala místo osobního potěšení. K vrcholným parkovým úpravám však dochází až po roce 1797, kdy panství koupil významný státní úředník a stoupenec josefínských reforem baron Ignác Schröffel z Mannsberku. Pozůstatky barokní zahrady začlenil do sentimentálního krajinářského parku, který rozšířil po celém jižním svahu a doplnil drobnými stavbami (poustevna, čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, paraple, vodopád aj.). Podle požadavků dobového cítění měly vzbuzovat v návštěvníkovi náležité myšlenky a citová pohnutí. Inspirací mu byly tzv. angločínské zahrady zakládané ve druhé polovině 18. století ve francouzském prostředí.
V roce 1802 zřídil baron Schrӧffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku z třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad nechal osazovat různými domácími odrůdami tvarovaných ovocných stromů sesazovaných do obrazců, přičemž některé se pnuly po trelážích. Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin pěstovaných ve sklenících. V roce 1805 baron zemřel a tehdy budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavující baronův život, stal i jeho památníkem. Rok po otci zemřel i jeho syn František (ve věku 36 let) a jeho kenotaf – sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami před portálem brány do podsvětí – umístěný v nejdramatičtější a nejromantičtější pasáži je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady.
Úsilí posledních majitelů panství, hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na údržbu zahrad. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele. Zahrady nepatřily k zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.
V roce 1802 zřídil baron Schrӧffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku z třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad nechal osazovat různými domácími odrůdami tvarovaných ovocných stromů sesazovaných do obrazců, přičemž některé se pnuly po trelážích. Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin pěstovaných ve sklenících. V roce 1805 baron zemřel a tehdy budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavující baronův život, stal i jeho památníkem. Rok po otci zemřel i jeho syn František (ve věku 36 let) a jeho kenotaf – sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami před portálem brány do podsvětí – umístěný v nejdramatičtější a nejromantičtější pasáži je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady.
Úsilí posledních majitelů panství, hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na údržbu zahrad. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele. Zahrady nepatřily k zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.
