Poprvé se v písemných pramenech zdejší rotunda připomíná k roku 1126, kdy nechal kníže Soběslav I. na paměť vítězství v bitvě u Chlumce stávající kostelík opravit a rozšířit o západní kruhovou věž. Z této skutečnosti plyne, že k založení stavby došlo již dříve, snad kolem roku 1039, kdy byly do Prahy přeneseny ostatky svatého Vojtěcha, jemuž byla kaple na Řípu zasvěcena. Teprve od 16. století je známo zasvěcení svatému Jiří, patronu Přemyslovců. Kostel se v 17. a 18. století stal oblíbeným poutním místem.
Současná podoba rotundy je výsledkem puristické přestavby, která proběhla v letech 1869 až 1881. Při ní byl nově proražen jižní portál (předtím se do rotundy vstupovalo dnes zazděným vchodem na západní straně), zřízena velká okna v lodi a stavba opatřena hladkou venkovní omítkou. Ta byla za první československé republiky z poloviny otlučena.
V rotundě je umístěn reliéf sv. Jiří bojujícího s drakem od sochaře Bernarda Otty Seelinga z roku 1874.
Ve věži visí dva zvony s českými nápisy, na menším je letopočet 1491, na větším je nápis, že byl ulit r. 1509 od Tomáše v Litoměřicích.
Bohoslužby probíhají v rotundě každou první neděli v měsíci od 15.00 hodin.
Prohlídky jsou možné v návštěvní době ve dvou variantách, a to bez výkladu, nebo s výkladem. Výklad je přizpůsoben věku návštěvníků, tedy vhodný i pro školní skupiny a předškolní skupiny.
Říp – slovo krátké, úderné. Na rozdíl od hory samotné, která se měkce a oble vzdouvá nad okolní krajinou. Kdo by neznal pověst o praotci Čechovi, který rozhlédnuv se z hory Říp, pravil, že nemá cenu trmácet se dál, že tady je pro život všeho dostatek – ryb i zvěře, mléka i strdí. Lid pak z vděčnosti nazval celou zemi jeho jménem – Čechy.
Tak se to alespoň píše v Kosmově kronice z roku 1126. O necelých sto let později rozvíjí legendu ve své kronice Dalimil. Ale nejvíc toho o praotci Čechovi věděl Václav Hájek z Libočan v polovině 16. století. Jeho kronika se krásně čte, přesto se na historická data a děje ani v jeho případě příliš spolehnout nedá. Alois Jirásek pak svými pověstmi kult praotce Čecha dovršil. Ovšem hora Říp tu je. A ať už se z ní rozhlížel kdokoli a kdykoli, pravdou je, že z ní je vidět krajina líbezná.
Krásně to vyjádřil básník Jaroslav Seifert: „Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nic nedovedu… Když ale vidím na obzoru uprostřed kraje nízkou horu, na nebi mráček běloskvoucí – přestane srdce chvíli tlouci…“
Kult Řípu a praotce Čecha vrcholil v době národního obrození. V roce 1868 byl z památné hory vylomen balvan, ze kterého kameníci zpracovali jeden ze základních kamenů pro Národní divadlo.
