O tomto místě, zhruba na půli cestě mezi Trogirem a Splitem, nad městy Kaštela jsme se dozvěděli, jak jinak, jen díky keškám. Tam jsme v „listingu“ viděli zajímavé fotky a rozhodli se místo objevit a náležitě prozkoumat.
Od Kaštela jsme vyrazili po klikatící silnici Put Malačke nahoru do hor. Z mapy nebylo těžké vyhledat parkoviště v jakém si „sedle“ a tak jsme po pár ujetých kilometrech stanuli na místě.
Jako první jsme vyrazili ke kamennému kostelíku „kardinála Štěpána“ a od něj stoupali pozvolna křížovou cestou až nahoru ke kříži, který byl postaven na počest padlým z okolí Kaštela v období občanské války v 90. letech.
Bylo a ještě doposud je to hodně silný zážitek, asi nejsilnější z celé dovolené. Stoupat nahoru a vidět po obou stranách chodníčku tolik bílých křížů a za nimi si představit osudy těch tehdy opravdu mladých chlapců a mužů (s uvědoměním si, že zrovna tak staré syny mám já sama)…
Každopádně místo je zvolené víc jak dobře. Ty nádherné výhledy dolů na město, moře, nedaleký Split. Během chvíle jsme viděli i přistávat několik velkých letadel.
Po návratu zpět dolů k parkovišti jsme se vydali pak ještě na protilehlou stranu „kopečka“, kde tedy stojí Planinarska kuča „Česmina“. Ta ovšem byla v době naší návštěvy uzavřená. Byl už zářijový podvečer. Nicméně malá bílá rozhledna, která stojí jen malý kousek nad hospodou, byla otevřená a tak jsme si prohlédli okolí ještě z jejího ochozu.
Pokud se někdy budete pohybovat v této lokalitě, určitě neprohloupíte, pokud si vyšetříte nějaké dvě hodiny času a zastavíte se zde. Věřím, že se vám tu bude líbit zrovna tak, jako se líbilo nám.
