Opatření přijatá po teroristickém útoku v Paříži u nás a v Evropské unii

 
            Teroristický útok ve Franci na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo, který se uskutečnil 7. ledna 2015, přinutil evropské státy zaměřit se na otázku bezpečnostního opatření. Po útoku zejména západní země EU, kde je statisticky větší riziko teroristických útoků, přijaly přísnější opatření. Česká republika se v návaznosti na vzniklou situaci a aktuální tlak dění rozhodla částečně zpřísnit svůj přístup v rámci protiteroristického opatření a plánuje investovat více peněz například do tajných služeb (dle informací redakce EurActiv v Evropě).
            Jak již bylo zmíněno, pařížské útoky donutily celou Evropu změnit svůj přístup k obraně proti  teroristickým útokům. Evropští ministři pod nátlakem situace začali přicházet s novými návrhy, jak posílit bezpečnost v rámci Evropské unie Škála možných opatření, které lze zavést, či zpřísnit, je velmi široká a zahrnuje například odebrání cestovních dokladů, vzájemnou výměnu informací o cestujících nebo reformování Schengenského prostoru. Každý stát se ovšem k opatřením staví odlišně a přikládá jim jinou míru důležitosti a nutnosti jejich zavedení.
            Otázkou je, zdali je správné, přenést hlavní vedoucí roli a tím i zodpovědnost na Evropskou komisi, která jako instituce EU bude silně omezena jak finančně, tak i v možnosti svého přístupu. Samotné členské státy mají k dispozici své vlastní informační služby a z důvodu toho jsou tak lépe uzpůsobeni variabilněji reagovat na potenciálně vzniklou situaci a aktuálně vyhodnotit bezpečnostní rizika. Každá země si je tohoto svého postavení vědoma a proto zavádí vlastní opatření a financuje své vnitrostátní složky s cílem zdokonalit je a tím i zlepšit svou celkovou ochranu a obranu.
            Konkrétně v České republice, v návaznosti na tuto diskuzi ohledně přijímání dalších vnitřních opatření v členských zemích, se rozhýbala debata o navýšení rozpočtu Bezpečnostní informační služby, tzv. BIS. Dále je plánované také zvýšení počtu zaměstnanců policejních složek a posílení kontrol na letišti Václava Havla. Konktrétně české infomační služby by tak měli v rámci bezpečnostních opatření dostat víc peněz i pravomocí, které jim například umožní sledovat stoupence radikálního islámu. Podle ministra vnitra pana Milana Chovance je navýšení rozpočtu nutností vzhledem k tomu, že bylo v minulosti bezpečnostní službě odebráno přes 20% zdrojů a to vedlo i k poklesu počtu zaměstnanců. Rozpočet českých tajných služeb, složených z BIS, Vojenského zpravodajství a Úřadu pro zahraničních styky a informace, by se tak měl navýšit o několik desítek milionů korun. Milan Chovanec ovšem odmítá názor, že tento přístup je reakce na teroristický útok v Paříži. Podle Chovance je navýšení investic do bezpečnostních služeb výsledek dlouhodobých procesů posledních pěti let, který je logickým vyústěním po zavedených škrtech a byl i plánovaným krokem.
            Poslední novela zákona 154/1994 Sb. o Bezpečnostní informační službě je po své poslední novelizaci velmi dobře zpracována. Dle této legislativní úpravy je příslušník BIS oprávněn držet a nosit služební zbraň, kterou také může použít pouze při nutné obraně nebo krajní nouzi, tedy v stejné situaci jako jiný občan České republiky – v případě ohrožení života. Zákon ovšem neumožnuje BIS fungovat jako policii, nedává ji represivní pravomoc a nedovoluje ji zatýkat, vyšetřovat, či policejně vyslýchat a obvinit druhého jedince. ^[1]
           
Nelze pominout a nezmínit potenciální nebezpečnost Schengenského prostoru a s ním spojeného principu volného pohybu osob, který se v rámci Evropské unie stává prakticky nekontrolovatelným. Česká republika proto chce zavést nová kontrolní opatření. Zpřísnění se tak nevyhne ani letiště Václava Havla, kde by měla být instalována nová opatření. Ta podle plánu budou využívat moderního zařízení automaticky rozpoznávající obličeje cestujících. Výše zmíněný systém by plánovaně měl začít fungovat v roce 2016.
            Z mého pohledu je třeba se určitě zaměřit na otázku Schengenského prostoru. Jádrem schengenského mechanismu je informační systém, který umožnuje, aby pracovníci vnitrostátní ochrany hranic a soudní orgány získávaly informace o osobách či věcech. Členské státy tak poskytují informace do systému prostřednictvím vnitrostátních sítí (N-SIS) propojených k centrálnímu systému (C-SIS). Tento IT systém doplňuje síť známá jako SIRENE, která představuje lidské rozhraní SIS. ^[2] Ačkoliv zde samozřejmě existuje instituce Evropské unie, která má za cíl kontrolu přeshraničního pohybu osob, otázka její funkčnosti je diskutabilní. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie byla zřízena nařízením Rady (ES)^[3]. Tzv. FRONTEX koordinuje operativní spolupráci mezi členskými státy v oblasti řízení vnějších hranic, dále napomáhá členským státům při odborné přípravě vnitrostátní pohraniční stáže, včetně vypracování společných standardů odborné přípravy, provádí analýzu rizik, pokračuje v rozvoji výzkumu souvisejících s kontrolou a ostrahou vnějších hranic, napomáhá členským státům v situacích, které vyžadují zvýšenou technickou a operativní pomoc na vnějších hranicích, poskytuje členským státům nezbytnou podporu při organizaci společných návratových operací. V neposlední řadě spolupracuje s dalšími partnery Společenství a EU jako je EUROPOL, CEPOL, OLAF.^[4]
Schengenský prostor a jeho úprava ovšem není jediným úskalím, se kterým se potýkáme, či potýkat budeme. Spornou otázkou je také míra zbrojení, rozšíření zbraní, respektive jejich regulace. Sama Evropská unie se již dlouhou dobu snaží o vytvoření jednotné legislativy, která by upravovala právo na držení zbraní a sebeobranných prostředků  občanů Evropské unie. V rámci různorodosti států je aplikace jednotné legislativy velmi sporné téma, které může vést k poměrně složité unifikaci mezi státy jako je například Spojené království, Belgie, Holandsko a Německo, kde je kriminalizován i zavírací nůž. Dokonce zde ženy nemohou nosit pepřový sprej v kabelce za účelem vlastní sebeobrany. I přes veškeré rozdílnosti je zákon o zbraních považován za poměrně propracovaný a bezproblémový. Důvodem je hlavně náročnost zkoušek a procedur, které musí zájemce vykonat a dále i kritéria, která jsou předpokladem k povolení vlastnictví zbraně. Otázkou je, zdali by na druhou stranu větší rozšíření zbraní, v prvé řadě v policejních složkách a dalších ozbrojených složkách určených k obraně států a jeho občanů a následné možné větší rozšíření nepřispělo k lepší sebeobraně a prevenci. Je samozřejmé, že by držba zbraní podléhala přísné kontrole a dalším testům jejich držitelů.
Přísnější pravidla začaly zavádět státy západní Evropy, které mají na svém území vysoký počet muslimských přistěhovalců a potýkají se s problematickou imigrační politikou. Mladá generace přistěhovalců má velmi často problémy se začleněním do kolektivu, nemohou najít práci a stávají se tak rizikovou skupinou. Největší počet těchto přistěhovalců v porovnání s počtem obyvatel země má v dnešních dnech Belgie. Její nové bezpečnostní opatření se zaměřují především na odposlechy, které by měly být v případě potřeby prováděny mnohem rychleji a efektivněji než je tomu doposud. Dalším opatřením je zmrazení aktiv potenciálních problematických jedinců a odebráním jejich státního občanství. Odebrání občanství ovšem může narazit na otázku apolitismu, která je jak ve vnitrostátním tak mezinárodním měřítku nežádoucím jevem.
Francie, byla v posledních měsících teroristickým útokem zasažena nejvíce. V důsledku toho zavedla také „nejradikálnější“ opatření. Týden po útocích francouzská Rada ministrů přijata nařízení zakazující lidem opustit zemi a na druhou stranu znemožňující vstup zahraničních bojovníků na území Francie.
Ani Německo nezůstalo ve svých opatřeních pozadu. Německá vláda chce zavést nové bezpečnostní opatření v podobě možnosti zabavení občanských průkazů možným extremistickým bojovníkům až na tři roky. Původní návrh sice hovořil o pouhých 18 měsících, ale pod tlakem momentální situace se německá vláda rozhodla přistoupit k radikálnějším opatřením.
Italská vláda chce tak zamezit a bránit se proti potencionálnímu nebezpečí a vydala nařízení umožňující sledování extremistů na internetu. Na jeho základě bude vytvořena mimo jiné černá listina džihádisticky orientovaných webových stránek. Italie se také strategicky zaměřuje a přísněji kontroluje zranitelná objekty, jako jsou vládní budovy a posvátná místa, přičemž zvláštní pozornost je kladena na ochranu Vatikánu a Papeže.
Veškeré opatření států naráží na problém integrace, která je v rámci Evropské unie neodmyslitelnou součástí tohoto společenství. Jen některé státy, jako je například Španělsko, volají po aspoň částečném obnovení hraniční kontroly v rámci Schengenského prostoru. Na druhou stranu i přes nebezpečí, které jde s integrací ruku v ruce, se takové Dánsko snaží Unii stále přiblížit.
Otázkou je, zdali přijatá opatření na Evropské i vnitrostátní úrovni jsou přijatelná a dostačující. Z mého pohledu nikoliv, protože princip Evropské unie a zejména volné hranice jsou na jednu stranou výhodné z hospodářského a ekonomického pohledu, celkově ale přináší poměrně vysoké ohrožení integrity státu a jeho obyvatel. Proto se mi zavedení přísnější kontroly přeshraničního pohybu osob jeví jako logické a rozumné řešení.