Arašídové máslo a marmeláda
Nebyla jsem v Americe ještě ani půl roku, když mého muže skolila chřipka. Vařila a pekla jsem tenkrát jako zběsilá, abych mu pomohla vyhnat virózu z těla, dostat do těla aspoň něco a taky abych mu spravila náladu. Česnečka, jeho milovaný apple pie, kuřecí vývar … Jenže můj muž skoro nic nejedl. Kdykoliv jsem se ho zeptala, co by si přál, odpověděl, že toast s arašídovým máslem a marmeládou. „Ok. Jeden s peanut butter a druhý s marmeládou?“ ptala jsem se. „Ne, jeden s peanut butter A marmeládou. Dohromady,“ on na to. „Jako že to dám obojí na sebe? Fuj! Jseš si jistý?“ ptala jsem se a chytala mu na čelo, jestli mu zase nestoupla horečka. „Co je to za šílenou kombinaci?“ ptala jsem se, načež jsem zjistila (díky, Google!), že tahle šílenost je tady za mořem tak oblíbená, že se dokonce vyskytuje na svatebních přáních. Třeba se tam píše: „Patříte k sobě tak jako peanut butter a jelly.“ Taky jsem se dočetla, že Elvis Presley miloval tyhle sendviče ještě s na plátky nakrájeným banánem. No … nevím. Jíst se to dá, ale že bych nad tím mlaskala blahem, to teda nemlaskám. Dobrovolně si tenhle sendvič ani nenamažu.
Chipsy ke všemu
Stejně jako všeho dalšího za mořem, je jich asi milion příchutí a pořád přibývají další. Zrovna včera jsem v obchodě objevila nové – quinoové – pro vyznavače zdravého životního stylu. Neptej se mě, jak jdou dohromady chipsy a zdravý jídelníček. Já nevím. Ale tuším, že i tyhle budou populární. Jako ostatně všechny brambůrky. Mám k chipsům zvláštní vztah. U nás doma se kdysi podávaly možná jednou za měsíc, vždycky v sobotu, většinou k televizi, když dávali nějakou estrádu nebo přijela návštěva. Tady za mořem se naopak podávají ke každému sendviči. Přijďte kolem poledne do občerstvení typu Subway nebo jakéhokoliv jiného, brambůrky mizí ze stojanů tempem jako by byly zdarma. Což nejsou. Nevím, jestli to mají prodavači v popisu práce, každopádně mně je nabízejí i k salátu. A většinou to zní jako připomínka, jestli jsem je náhodou v tom neustálém fofru tady nezapomněla: „Chipsy jste dneska žádné nevybrala?“ … Really? K salátu? Přátelé, odstěhovala jsem se do brambůrkového světa! Světa, kde na mě můj muž, když udělám k obědu sendvič a servíruju ho s paprikou, vrhne pohled zbitého psa a zeptá se: „Chipsy už žádné nemáme? Ani kukuřičné? Jako že … ani drobky?“
K snídani všechno
Když jsem byla v roce 2008 na dovolené s tehdejším americkým švagrem, překvapilo mě, že Jed (čti Džed ) si v obědovém bufetu nabral na jeden talíř úplně všechno: předkrm, hlavní chod, no a vedle kuřecího stehna pak klidně přihodil kopeček zmrzliny, která jak tála, tekla do toho všeho. Dnes už se tomu tolik nedivím. Objevila jsem totiž díky manželovi americké snídaně. Což je v mnohých restauracích hned několik položek na menu, jež jsou takovou splácaninou všeho, co se dá k snídani vůbec uvařit. Myslela bych si, že buď máte ráno chuť na vajíčka a slaninu, případně párky, možná ještě trochu fazolí nebo naopak na sladké, takže palačinky s ovocem, čokoládou nebo javorovým sirupem. Ale ne. Můžete mít chuť na to všechno a dostat na talíř volské oko, párek, k párku palačinku s kousky čokolády, vedle toho jahody, javorový sirup (ve džbánku zvlášť) no a přes to všechno jsou ještě položené dva plátky slaniny. Je to dobrý úmysl, co vám usnadňuje výběr, nebo trestný čin? Nemůžu se rozhodnout. Každopádně, z takové snídaně se najíte na celý den. Nechci radši ani vědět, kolik to má kalorií.
P.S. Až někdy budete v L.A., dejte si tam chicken and waffles. Kuřecí stehno se sladkými vaflemi a javorovým sirupem je myslím jeden z důkazů, že možné je opravdu všechno.
P.P.S. Mám u psaní tohoto blogu puštěnou televizi a zrovna tu běží reklama na další americkou novinku – specialitku, na kterou bych skoro zapomněla. Jmenuje se to hot dog pizza a ano, je to zase kombinace, tentokrát párků v rohlíku (vícero párků) a pizzy. Vypadá to (h)různě, v reklamě teď dávají tu, kde je párek zapečený do obvodu pizzové krusty. Tady je to k nahlédnutí, abyste si to dokázali líp představit – http://www.foxnews.com/leisure/2015/06/22/pizza-hut-hot-dog-bites-pizza-is-junkfood-hybrid-mashup-your-dreams/
Omáčka gravy
Za tohle naopak Americe palec nahoru! Omáčka gravy je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Jde o šťávu z výpečků, která se zahušťuje, přidávají se do ní různé druhy koření (bazalka, tymián, rozmarýn), ale třeba i víno a podobně. Na internetu je spousta receptů, ale co jsem zatím vypozorovala, každá rodina má vlastní, který se předává z generace na generaci. Já mám omáčku ráda hlavně s bramborou kaší. Je prostě … boží. K dostání je i v řetězcích rychlého občerstvení, ale pokud někdy budete mít příležitost, dejte si ji radši u někoho doma. Ideální možnost je na konci listopadu na Den díkuvzdání. Ještě jsem nepotkala rodinu, kde by chyběla. Není to teda žádná dieta, ale zase když si po většinu roku odpustíte ty brambůrky, pro jednou se nic nestane.
Miluju maso!
Asi nikdy v životě mi tak nechutnalo maso jako právě tady v Americe. Jím sice jenom kuřecí, krůtí a hovězí, ale s jakou chutí! Kdykoliv procházím v supermarketu Whole Foods oddělením masa a speciálně kolem vitríny s hamburgery, co stačí jen hodit na gril, tečou mi sliny a svítí oči. Za celých třicet let jsem nezkonzumovala tolik masa jako za dva roky tady v USA. Doma v Česku jsem dokonce jednu chvíli uvažovala, že maso vyřadím z jídelníčku úplně. Ani ne tak kvůli zvířatům, i když vlastně to mě taky trápilo, ale spíš kvůli tomu, že se mi zdálo, že maso je prostě divně cítit. To většina amerického masa mi zatím připadá, že jsem právě objevila celý nový svět chutí a vůní. Nevím, čím to je. Ale když jsem tady minulý týden měla na návštěvě kamarádku, vynikající kuchařku a autorku deseti knih o vaření, potvrdila mi, že to není jenom můj dojem, ale že na tom masu fakt něco je. Něco … mňam!
Byli jste někdy v Americe? Co vám tady chutnalo a co byste naopak nevzali do pusy?
Pište mi.
No a čtěte další články i na mém blogu www.comiudelaloradost.cz
Zdroj foto:Pixabay.com
