Při našem nedávném toulání po historické části Litoměřic jsme nemohli minout tyto parkány, ze kterých se naskýtá snad jeden z nejhezčích výhledů na město, zejména pak na Dómský pahorek, na němž se nachází Katedrála svatého Štěpána a další církevní stavby.
Přístup na parkány je nejlepší z ulice zvané Máchovy schody, dostaneme se do ní z Mírového náměstí. Na parkány vstoupíme skrze branku, nacházející se za sochou Karla Hynka Máchy.
Původní systém hradeb připomínaný k roku 1257 zanikl beze stop. Dnešní gotický systém hradeb vznikl ve dvou etapách. Vnitřní hradba z doby kolem roku 1360 – 80, opravovaná v letech 1502-05, je místy vysoká přes 10m a 2m silná, opatřená zubatým cimbuřím a hranolovitými věžicemi dovnitř otevřenými. Na jedné z nich, mezi ulicí Novobranskou a Zítkovou, je vyrytý kalich z husitské doby, jiné byly upraveny v 19. století pro obytné účely.
Západní věžice (u pivovaru) byla r. 1705 upravena jako vyhlídkový pavilon zvaný jezuitská hvězdárna. Vnější parkánová zeď, původně 4,5m vysoká, postavená kolem roku 1513, je zachována do výše cca 3m, silná cca 120cm, s několika podkovovitými baštami, které byly též dovnitř otevřené. Dnešní obvod hradeb je dlouhý cca 1 800m.
V hradbách byly původně čtyři brány: východní – Dlouhá brána (připomínaná r.1405, zbořena r.1863), jižní – Mostecká (na cestě k přístavu, zbořena r.1831), západní – zvaná Michalská (dle sousedního kostela, zbořena r.1839) a severní – řečená Nová (dříve Cínařská, zbořena r.1839). Gotické hradby tvoří hranice Městské památkové rezervace (MPR), která byla vyhlášena výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 27.října 1978 o prohlášení historického jádra města Litoměřic za památkovou rezervaci.
Parkány José Rizala jsou částí bývalého městského opevnění. Z terasovitých hradeb pojmenovaných po filipínském národním hrdinovi, který se v Litoměřicích roku 1887 zastavil, je výhled na katedrálu sv. Štěpána.
