Když jsme věděli, že už určitě pojedeme do Klatov na pobyt, jedním z cílů byly katakomby. Stále jsem bojoval sám se sebou, zda jít či nejít. Ale když jsem procházel uličkou, kde je vstup, tak mne to tam samo “vcuclo”. Byla tam příjemná paní a tak jsem si zakoupil vstupenku a šel. Užil jsem si to, dozvěděl se spoustu pro mne nových, doplňujích informací a vůbec jsem nelitoval.
Z iniciativy jezuitského řádu probíhala v letech 1656 až 1676 stavba klatovského chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce a její součástí bylo i vybudování podzemní krypty. Jezuité pak do krypty ukládali těla příslušníků řádu, ale také svých dobrodinců a přívrženců z města a okolí. Do roku 1874 v kryptě ulehlo přes 200 nebožtíků. Díky promyšlené soustavě větracích kanálů byla jejich těla vysušena, a tím pádem mumifikována. Při rekonstrukci kostela v období První republiky byl bohužel větrací systém narušen a většina těl se rozpadla. Přes třicet mumií naštěstí uniklo zkáze a většina z nich v katakombách k vidění dodnes.
