Žijí samozřejmě úplně jinak než my tady ve střední Evropě. Při prvním setkání jsem si říkala, že je to jako život na dvou různých planetách. Ale pak jsem si uvědomila, že mezi námi až tak velký rozdíl není. Také se starají o rodinu, domov, svoje děti. Také se snaží, aby se líbily, mají své kamarádky, se kterými probírají, co se děje, rády se baví a velice rády zpívají a tančí.
Jejich vzhled je tak výjimečný, že si je s nikým nelze splést. Malé holčičky nosí dva spletené copy, vypadají trochu jako dva rohy. Vzhled dospělých žen má svoje pravidla. Tak např. výrazná korunka na hlavě znamená, že je to matka, pozná se podle toho i kolik dětí porodila. Řetízky a šňůrky ovázané kolem nohou chrání ženu před hady, hodně ozdob je z mušliček.
Denně si natírají celé tělo, ale i hlavu a vlasy zvláštní mastí vyrobenou ze směsi tuku, hlinky a různých bylin. Kupodivu příjemně voní. Na jedné fotce ji mám na ruce. Také tato mast má svůj účel. Mimo to, že ženu, alespoň v tamějším pojetí krásy, činí žádoucí, tak také výborně chrání pleť před ostrým africkým sluncem.
Na rozdíl od jiných přežívajících kmenů mají himbské ženy ve vztahu k mužům svoje práva a jsou respektovány. To nejstarší žena určuje chod vesnice. Ji poslouchají dcery, vnučky, ale i ženy jejích synů. Muži se do běžného domácího života téměř nezapojují.
Manželství uzavírají Himbové jen v rámci svého kmene. To je do jisté míry zatím ochránilo před metlou této části Afriky AIDS.
