Budu vám vyprávět Vám jednu pohádku. Do Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem přijela císařovna Sisi. Byl už večer a schylovalo se k bouřce. Na dvoře stál obraz koně stojícího na zadních nohou. Bouřka a silný vítr obraz rozmetali po celé zahradě. Ráno s udivením vyběhla komorná z ložnice a křičela: „Císařovna řehtá.“ Utíkali jsme všichni návštěvníci do komnat zámku. Zpívali jsme císařovně písničky. Nic nepomáhalo. Museli jsme jít ven do zahrady a části obrazu najít, spojit je v obraz a císařovnu jsme vysvobodili. Přijela totiž do hřebčína se zprávou, že se vše bude rušit. Ale Sisi dostala příležitost uvědomit si, jak krásné to je být koněm. A listina s příkazem ke zničení byla roztrhána. A dobře se stalo.
.jpg)
_5b7c6e2becd1b.jpg)
Kůň a člověk. Koně nás fascinují svou krásou, rychlostí i silou, kterou jsou ochotni nám, fyzicky o tolik slabším, propůjčit.
