Venku se stmívá a my už odpočíváme doma. Panička poletuje po baráku a něco chystá. Vytáhla náš výstavní kufr a skládá do něj naše věci. Ale nechápu, jak to, když nás ani nekoupala…. vrtá mi to hlavou a tak za paničkou chodím a nakukuji, co nám s sebou balí. Hmmm, asi to na výstavu nevypadá, protože cpe do kufru nejen hračky, ale i naše procházková vodítka. Takže se jede někam ven 
🙂 Holky leží vedle té hromady a se zájmem kontrolují každý paniččin pohyb. Pokaždé, když pro něco odbíhá do průjezdu nebo do kuchyně, běhají za ní a sledují, co dalšího vytahuje a přenáší k batohu. Beruška projevuje největší zájem o taštičku s kokinama, ale panička ji se smíchem odstrkuje, že to máme až na zítra. Takže zítra vyrážíme ven – doufám, že to bude stát za to 🙂 Ještě za šera panička chystá do auta deky a háže nám tam i pár plyšáků. No jsem fakt napnutá, kam to bude tentokrát 🙂
Ráno odnáší do auta petky s vodou, misku a kufr a pořád se vrací, jestli na něco nezapomněla. Poletujeme sem a tam a Ejma s Beruškou nadšením, že se něco chystá popiskují a kníkají. Cpou se paničce pod ruky a do auta, ale zatím je tam nepustila, tak jsem v klidu a jdu se projít po zahradě. Však mi neujedou. Viděla jsem, že balila věci i mně
😀 Konečně je vše nachystané, holky naskakují za hlasitého jásotu do auta a mě tam panička pěkně naloží. Co se budu namáhat, no ne? 😀 Dostaly jsme každá jednu buvolí kostečku a mohli jsme vyrazit. Páneček s paničkou taky nasedli a jelo se.
Nejedeme ani hodinu a už jsme na místě. Holky vyvádějí a těší se ven, ale dostaly vynadáno a tak musejí čekat, než je panička připne na vodítka. Já si počkám, než na mě dojde řada a tak mě panička chválí. To mám ráda🙂Venku už jsou nějací hafani a Ejma se rozhodla jim dát vědět, že je tu taky. Je patřičně seřvána a tak na pár vteřin utichá. Panička s námi jde na místo, kde už je pár lidí i psů a tak letíme, aby jsme se přivítaly. Najednou cítím nechutné škubnutí a nadávky a koukám, že panička leží na zemi a sakruje. Vůbec jsem netušila, že měla chuť se válet na té mokré trávě, ale vzhledem k tomu, že nadávala, neměla to asi v plánu… No co už, hlavně, že můžeme pokračovat dál. Ještě chvíli nám nadává, ale je nám to jedno. Je tu tolik hafanů a tak nemáme na nadávky čas. Celé dopoledne s námi pánečci chodí sem a tam, pořád se kolem nás něco děje. Taky mě dali na stůl a jedna teta mě stříhala. No nevím, jestli to k něčemu bylo, ale mám pocit, že mi moc chlupů neubylo… Nejraději bych byla na léto naháč, budu muset vymyslet, jak to provedu – no ale panička povídala, že to vymyslíme spolu a že mě ostříhá. Snad to bude pořádně a hlavně brzo. Všichni se mi totiž smějí, že vypadám jako cukrová vata. Tuhle mi panička povídala, že kdyby mě obarvila na růžovo, každý si mě s tou vatou splete, no chápete to…???
A pak za námi došel pejsek, podle pachu děsně povědomý, ale něco se mi na tom všem nezdálo a tak jsem pro jistotu slabým vrčením dávala najevo, že nestrpím, aby za mnou lezl. Panička se smála a povídala mi, že je to můj syn Barney a že nemám dělat Zagorku. Nevím, jak se dělá zagorka, ale nechtěla jsem ho tu. Úplně mi stačí ty dvě cácory – ještě tohle mít u sebe už fakt ne. Šla jsem si raději lehnout bokem a myslela si své…
Po celém trávníků pořád někdo poletoval, všude bylo plno lidí, psů i spousta kačen a mě začínalo být nechutné horko a přestávalo mě to bavit. Naštěstí nás pánečci odvedli do chládku. Dali si oběd, ale nám ani ň! Škrti… Ale panička byla solidární a každé nám nechala kousíček palačinky. Na chuť dobrý, ale myslím, že by ji neubylo, kdyby nám každé dala talíř takové dobroty. Pak jsme se vrátili zase na tu louku, ještě chvíli jsme tam blbli, nějací lidičkové tam lezli přes překážky místo nás – musela jsem se smát, kolik kolem toho nadělali řečí🙂 Nakonec už toho měli po krk asi i pánečci, protože nás naložili do auta a jeli jsme domů. Byly jsme s holkama tak unavené, že jsme se vzbudily až u baráku – a co Vám budu povídat, podřimovaly jsme až do večera, tak nás to letní počasí a tolik akcí naprosto zmohlo. Ale bylo to moc fajn, konečně se zase po dlouhé době něco dělo 🙂
🙂 Holky leží vedle té hromady a se zájmem kontrolují každý paniččin pohyb. Pokaždé, když pro něco odbíhá do průjezdu nebo do kuchyně, běhají za ní a sledují, co dalšího vytahuje a přenáší k batohu. Beruška projevuje největší zájem o taštičku s kokinama, ale panička ji se smíchem odstrkuje, že to máme až na zítra. Takže zítra vyrážíme ven – doufám, že to bude stát za to 🙂 Ještě za šera panička chystá do auta deky a háže nám tam i pár plyšáků. No jsem fakt napnutá, kam to bude tentokrát 🙂Ráno odnáší do auta petky s vodou, misku a kufr a pořád se vrací, jestli na něco nezapomněla. Poletujeme sem a tam a Ejma s Beruškou nadšením, že se něco chystá popiskují a kníkají. Cpou se paničce pod ruky a do auta, ale zatím je tam nepustila, tak jsem v klidu a jdu se projít po zahradě. Však mi neujedou. Viděla jsem, že balila věci i mně
😀 Konečně je vše nachystané, holky naskakují za hlasitého jásotu do auta a mě tam panička pěkně naloží. Co se budu namáhat, no ne? 😀 Dostaly jsme každá jednu buvolí kostečku a mohli jsme vyrazit. Páneček s paničkou taky nasedli a jelo se. Nejedeme ani hodinu a už jsme na místě. Holky vyvádějí a těší se ven, ale dostaly vynadáno a tak musejí čekat, než je panička připne na vodítka. Já si počkám, než na mě dojde řada a tak mě panička chválí. To mám ráda
🙂Venku už jsou nějací hafani a Ejma se rozhodla jim dát vědět, že je tu taky. Je patřičně seřvána a tak na pár vteřin utichá. Panička s námi jde na místo, kde už je pár lidí i psů a tak letíme, aby jsme se přivítaly. Najednou cítím nechutné škubnutí a nadávky a koukám, že panička leží na zemi a sakruje. Vůbec jsem netušila, že měla chuť se válet na té mokré trávě, ale vzhledem k tomu, že nadávala, neměla to asi v plánu… No co už, hlavně, že můžeme pokračovat dál. Ještě chvíli nám nadává, ale je nám to jedno. Je tu tolik hafanů a tak nemáme na nadávky čas. Celé dopoledne s námi pánečci chodí sem a tam, pořád se kolem nás něco děje. Taky mě dali na stůl a jedna teta mě stříhala. No nevím, jestli to k něčemu bylo, ale mám pocit, že mi moc chlupů neubylo… Nejraději bych byla na léto naháč, budu muset vymyslet, jak to provedu – no ale panička povídala, že to vymyslíme spolu a že mě ostříhá. Snad to bude pořádně a hlavně brzo. Všichni se mi totiž smějí, že vypadám jako cukrová vata. Tuhle mi panička povídala, že kdyby mě obarvila na růžovo, každý si mě s tou vatou splete, no chápete to…??? A pak za námi došel pejsek, podle pachu děsně povědomý, ale něco se mi na tom všem nezdálo a tak jsem pro jistotu slabým vrčením dávala najevo, že nestrpím, aby za mnou lezl. Panička se smála a povídala mi, že je to můj syn Barney a že nemám dělat Zagorku. Nevím, jak se dělá zagorka, ale nechtěla jsem ho tu. Úplně mi stačí ty dvě cácory – ještě tohle mít u sebe už fakt ne. Šla jsem si raději lehnout bokem a myslela si své…
Po celém trávníků pořád někdo poletoval, všude bylo plno lidí, psů i spousta kačen a mě začínalo být nechutné horko a přestávalo mě to bavit. Naštěstí nás pánečci odvedli do chládku. Dali si oběd, ale nám ani ň! Škrti… Ale panička byla solidární a každé nám nechala kousíček palačinky. Na chuť dobrý, ale myslím, že by ji neubylo, kdyby nám každé dala talíř takové dobroty. Pak jsme se vrátili zase na tu louku, ještě chvíli jsme tam blbli, nějací lidičkové tam lezli přes překážky místo nás – musela jsem se smát, kolik kolem toho nadělali řečí
🙂 Nakonec už toho měli po krk asi i pánečci, protože nás naložili do auta a jeli jsme domů. Byly jsme s holkama tak unavené, že jsme se vzbudily až u baráku – a co Vám budu povídat, podřimovaly jsme až do večera, tak nás to letní počasí a tolik akcí naprosto zmohlo. Ale bylo to moc fajn, konečně se zase po dlouhé době něco dělo 🙂
