Během našeho pobytu v Hotel Skicentrum Harrachov jsme vyrazili i na jeden delší výlet. Autem jsme jeli cca 35 km do Horních Míseček (40minut jízdy), kde jsme nechali zaparkované vozidlo na parkovišti u lanovky. Hodina parkovného stojí 20 Kč (náš výlet tam a zpět trval s naším malým turistou Kájou 5 hodin, tedy parkovné 100 Kč). Od parkoviště jdete po asfaltové cestě nahoru směrem k Jilemnické Boudě. Pokud jste fyzicky zdatní turisté a vyšlápnete horu Zlaté návrší sami, tak se můžete vydat z Horních Míseček po žluté turistické značce. Zlatým návrším vede i červená turistická značka, tzv. Bucharova cesta. My dali přednost pohodlí a vyjeli na Zlaté návrší autobusem. Kousek od Jilemnické boudy je stanice Vítkovice, Horní Mísečky, odkud jezdí kyvadlová doprava na Zlaté návrší. Autobus na podzim jezdí v delších intervalech než v letní sezoně, ale i tak byl plný lidí a někteří museli i stát. Jízda pro jednoho dospělého vyšla na 40 Kč (+cesta zpět 40Kč), za Káju jsme neplatili. Jakmile autobus přijede na Zlaté návrší (vrchol) – spatříte Vrbatovu boudu, kde se můžete občerstvit http://www.krakonosuvsen.cz/vrbatova_bouda.html , kousek nad ní se nachází Mohyla Hanče a Vrbaty. Kamenná mohyla byla na hřebeni Krkonoš nad Vrbatovou boudou postavena na paměť tragicky zemřelých přátel Václava Vrbaty a našeho tehdy nejlepšího lyžařského závodníka Bohumila Hanče. Oba muži zahynuli při závodě na 50 km, který se konal 24.3.1913. Vrbata Hančovi při pokusu o jeho záchranu poskytl svůj kabát, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život. Prostě opravdové přátelství. Od té doby je 24. březen uctíván jako Den Horské služby České republiky. Od mohyly jsme vyrazili po asfaltové cestě (cyklistická značka K13) až k rozcestí U čtyř pánů. Cestou jsme minuli odbočku na Harrachovy kameny a kochali se výhledy – zejména na Boudu u sněžných jam, která se nachází již na polské straně Krkonoš. Zábavným zpestřením byla prohlídka opevnění u cesty – tzv. řopíku, u které jsme našly sníh a Kája po nás házel koule. A co teprve nadšení v jeho očích, že se tím pádem blíží Vánoce a Ježíšek, když už je sníh. U rozcestí u čtyř pánů jsme se vydali doprava, opět upravenou trasou vhodnou i pro vozíčkáře či kočárky, k Labské boudě. Tam jsme si my dospěláci dali vlastní svačinku, taťka ochutnal pivo Paroháče a Kájovi jsme koupili kuře. Jdeme dál. U Labské boudy jsme se s plnými bříšky rozhodli, že to zvládneme a vyrazíme ještě k pramenu Labe. Je to necelý kilometr příjemnou cestou. U pramene jsme narazili na hodně turistů a chvilku si zde odpočinuli. Cestu zpět jsme naplánovali pohodově z mírného kopečka k Labské boudě. Od Labské boudy jsme pokračovali jinou trasou po červené turistické značce kolem Ambrožovy vyhlídky, Pančavského vodopádu, Hančova pomníku, zpět na Zlaté návrší, kde jsme měli štěstí a zrovna do 5 minut odjížděl autobus do Horních Míseček. Tato cesta od Labské boudy kolem Pančavského vodopádu není vhodná pro kočárky. Kája ušel během výletu cca 10 kilometrů a musím říct, že na to, že mu bude v lednu 5 let, tak to zvládl úplně v pohodě. Během cesty jsme se bavili o přírodě,o horách, občas jsme hodili šiškou či kamínkem…. nejvíce se mu líbily určitě vodopády Pančavy, až jsme ho museli krotit, aby nevstupoval za umístěný řetěz.
||Blog
