O zbytečném plýtvání a bezodpadovém hospodářství již bylo uveřejněno jistě dost blogů. Mě ale napadá další ekologické téma.
Jedna z největších zbytečností, bez které se poslední dobou neobejdeme, a používáme navzdory tendenci třídit a recyklovat odpad, jsou igelitové pytle do odpadkového koše. Ono je s nimi vynášení odpadků praktičtější, čistší a jaksi příjemnější.
Když třeba ve filmu někdo potupně upadne do popelnice, stejně se mu nestane nic hrozného a není ani moc znečištěn, protože se jak do polštářů jenom zanoří do hromady hygienicky svázaných pytlů.
Z dětství si pamatuju nepříjemnou povinnost vynášet smrdutý koš (kýbl) do ještě smradlavější popelnice a pak oplachování odporně upatlaného koše a vylévání špinavé vody se zbytky jídla nalepeného na stěny koše do záchodu.
Jako malí (a naši rodiče, nebo prarodiče) jsme se chovali ekologicky, ale nevědomě, byl nám celkem ukradený osud planety, prostě pytle do koše nebyly (ani jiné jednorázové pytlíky určené jen k přenesení nákupu z obchodu domů). Maximálně jsme mohli na dno koše položit staré noviny, aby se do nich vsákly tekuté zbytky jídla (fuj). Rádi jsme přijali pohodlnější řešení ve formě bezpracného a téměř bezzápachového vynášení igelitových pytlů.
A tak sice třídíme a pečlivě oddělujeme plasty, papíry a ostatní odpady, ale pak zbytky jídla, použité vložky a plínky, a to, co se nám už třídit nechce, zavážeme do pytle, který vydrží sto let a nerozloží se a necháme odvézt na skládku. Kupujeme plasty jenom proto, abychom je okamžitě vyhodili. Vím, že existují i jiné materiály, ale cokoli vyrábět (třeba z kukuřice, jejíž monokultury ničí přirozenou rovnováhu v přírodě) jenom proto, aby to hned vyhodilo, mi připadá jako naprostý nesmysl.
Tak co, zkusíte taky obden oplachovat hnijící zbytky a hemžící se červy ze dna odpadkového koše? Nebo to už dávno normálně děláte?
