Dnes, 2. října, slaví Církev svátek svatých andělů strážných, které dostává každý člověk jako pastýře a ochránce, aby ho chránil a vedl k naplněnému životu.
2. říjen se v Katolické církvi slaví jako svátek svatých andělů strážných. V roce 1670 ustanovil papež Klement X. tento den v liturgickém kalendáři jako den na počest andělů, kteří nás chrání každý den.
Víra ve strážné anděly je velmi důležitá pro život a je chvályhodným zvykem se na ně každodenně obracet.
Náš osobní anděl je nám dokonale věrný a garantuje nám, že nikdy nezůstaneme sami. Stará se o naše dobro na plný úvazek. Jeho trvalá přítomnost je potřebná především jako protiváha přítomnosti zlého anděla, který se snaží tuto jeho pomoc narušovat a překazit a činí to především tak, že odvádí naši pozornost od andělů, abychom jejich společnost přehlíželi a nevyužívali, abychom na ně nemysleli a docela na ně zapomněli, a tak nebezpečně osaměli jako jeho kořist.
Podle křesťanské nauky jsou andělé duchové, kteří doprovází člověka a motivují ho k tomu, aby konal dobro.
„Existují bytosti, které jsou duchové a ti se nazývají andělé, což je z řeckého angelos a znamená to posel. Je to duchová bytost s úkolem a úkolem toho anděla je být průvodcem někoho.”
„Křídla jsou symbol. Je to symbol rychlosti. Ve středověku tvor, který měl křídla, byl nejrychlejší, a současně je to symbol ochrany. Kvočna bere kuřátka pod svá křídla, aby je ochránila, takže je to spíš v symbolické rovině, než že bychom předpokládali, že anděl je nějaký opeřenec.“
Andělé jsou tu ale také pro potřeby naší duše. Pomáhají nám překonat duševní a duchovní obtíže. Už jenom víra a vědomí blízkosti strážného anděla ve chvíli, kdy nějakou nesnáz prožíváme, pomáhá se s ní vypořádat. I když jej obvykle nevidíme a neslyšíme, můžeme mít jistotu, že je přímo vedle nás, neopouští nás ani na vteřinu.
||Blog
