Zamilovanost tak, jak ji většina z nás chápe, je stav, kdy na druhém obdivujeme snad úplně vše. Po určité době nám některé věci začínají vadit. Ti, kteří věří na spřízněné duše, statisticky žijí méně šťastné vztahy, protože si myslí, že nenašli toho pravého. A lidé, kteří na to nevěří, mají paradoxně šťastnější vztahy, protože na nich stále pracují.
U dlouhodobých vztahů zamilovanost postupně vyprchá, protože přestaneme dělat věci, které vztah vyživují. Vzdalujeme se od partnera a pak nám může přijít zajímavější někdo jiný. Je to o neustálém propojování se s partnerem, o překonávání těžkých období a radování se z těch krásných.
Co přesně si pod pojmem „zamilovanost“ představit. Jak ji definovat?
Zamilovanost je „hříčka“ našich hormonů, kdy cítíme, že milujeme, a že jsme milováni. Koupeme se v lásce. Mohu to přirovnat k cedníku na nudle – jako pomyslné vědro na lásku, ve kterém vám někdo na chvilku zalepí všechny dírky, které představují naše zranění či vzorce chování a vy doslova přetékáte láskou. Po určité době přijde situace, kdy partner udělá mnohdy i neúmyslně něco, co se nám nelíbí a jednotlivé dírky se začnou odlepovat. Náš rezervoár lásky dostává opět trhliny. A jakmile se ocitneme zpět u klasického cedníku, tak se rozdělíme na dvě party. První jde hledat někoho nového, protože ještě nenašla toho „pravého“. A druhá se snaží najít cesty, jak v sobě vyléčit některá zranění a případně změnit svůj přístup.
Z dlouhodobého pozorování Johna Gottmana vyplynulo to, že jsou tu určité vzorce chování, které ničí náš vztah a které vztah vyživují.
Jaké rady dáváte klientům, když přijdou s tím, láska ze vztahu pomalu vyprchává, ale chtějí na tom pracovat?
Prvně je dobré začít s tím, co vztah vyživuje a uvědomit si, co ho ničí. Čím lépe znám sebe i svého partnera, tím snadněji poznám, co mu dělá dobře, co ho zraňuje, co se mu líbí, kde jsou jeho strachy, co právě prožívá v práci, jaké jsou jeho nenaplněné sny. Mohu se stávat „parťákem“ svému protějšku a být mu nablízku. K tomu je důležité projevit zájem o sebe i partnera a pravidelně „aktualizovat partnerské mapy“.
Díky této znalosti mohu partnera lépe ocenit. Je třeba si uvědomit, že většina hádek vychází z pocitu frustrace či nepochopení. Takže otázka je, co jsme schopni udělat pro to, abychom si více porozuměli, a zároveň v sobě nenesli tolik frustrace. Tam se nachází pomyslný klíček k lepšímu vztahu. Hodně to souvisí i s péčí o svoji spokojenost. Partner může přispět k našemu štěstí v momentě, kdy my sami sebe děláme šťastnými.
Jaký je rozdíl mezi zamilovaností a láskou?
Zamilovanost je dočasná a primárně způsobená hormony. Láska jsou dlouhodobě vytvořené návyky a vzorce chování, kdy se s partnerem cítíme milovaní a víme, že máme ve vztahu svůj prostor. Je to o vzájemném respektu. Lásku bychom mohli označit jako pocit sounáležitosti s druhou osobou, kdy je nám dobře a cítíme, že s ní chceme trávit čas.
Foto: Shutterstock
