Zlepšení tělesného zdraví, psychické pohody a objevování vlastního potenciálu
Většinová společnost si užívá sladkého nicnedělání během celého roku, kdy křivky našeho těla zůstávají bezpečně skryty pod závojem šatstva. S příchodem prvních jarních paprsků si však uvědomí blížící se plavkovou sezónu a fitness centra zažívají žně a lesy se plní běžci – často věčnými začátečníky. V poslední době však přibývá i takových, kteří si přínos fyzického pohybu (nejen na té fyzické úrovni) uvědomují a svědomitě cvičí celý rok. Ke které skupině patříte vy?
Pokud se budeme držet doporučení vhodného cvičení pro ženy z minulého článku (vědomě, přiměřeně, dlouhodobě a pravidelně), těžko nám z toho vypadne nárazové cvičení a hubnutí coby vhodné řešení. Pojďme začít výjimečně od konce. Věnujme se tématu dlouhodobě a pravidelně.
Svěřím Vám tajemství. Co se stane, když se nebudu po celý rok vědomě věnovat svému tělu a z nenadání se rozhodnu (například před dovolenou, ať už v létě či v zimě), že bych se sebou měla konečně něco začít dělat? Dopadne to velmi pravděpodobně jedním z následujících scénářů:
Při návštěvě fitness centra mám tři možnosti:
Zajdu si na skupinovou lekci pod vedením zkušené cvičitelky a již u vchodu do sálu mě otráví vypracovaná těla těch, kteří dochází na lekce pravidelně celý rok. Důsledek? Budu znechucená a příště s velkou pravděpodobností již nepřijdu.
Zavítám do posilovny. Nemám na trenéra a věřím, že na strojích zvládnu cvičit sama. Dělá to tak každý druhý i první… Podcením skutečnost, že nemám osvojené návyky zdravého cvičení (které přicházejí s pravidelností) a cviky na strojích lidově dám. Zaplatím však příliš vysokou cenu. Pokud si vyloženě nezablokuji páteř kdekoliv v její délce nebo neskřípnu nerv, patrně nerovnoměrně přetížím určité svalové skupiny, zatímco ty další zůstanou ladem. Důsledek? Bolavé tělo, zablokovaná záda, dlouhá doba rekonvalescence.
To je naprosto v pořádku. Jenomže trenérovi nebude stačit jedna lekce, aby nás dal dohromady. Zabere to nějaký čas, než nám předá ty správné návyky a dodá kuráž k samostatnému cvičení. Důsledek? Cena, kterou zaplatím za osobního trenéra během pár lekcí, vydá za roční pravidelné cvičení. S tou výjimkou, že fit bych v druhém případě byla po celý rok.
Při běhu v lese: pokud neběhám pravidelně, mám velmi nízkou fyzičku. Jednoduše se stane, že se tepovkou dostanu do anaerobní fáze, aniž bych to postřehla a místo spalování tuků stále prohlubuji kyslíkový dluh. Důsledek? Velká produkce kyseliny mléčné do svalů způsobí svalovou bolest a překyselení organismu a tedy vyšší náchylnost ke zranění a onemocnění. Nezískám nic, jen si uškodím.
Při návštěvě bazénu: plavání je báječný sport, který má i obrovské výhody coby rekreační aktivita. V podstatě se jedná o relativně bezpečnou a rehabilitační fyzickou aktivitu, při které si nemáme jak ublížit, pokud zrovna neskočíme šipku do dětského bazénku. Jenomže i tady má technika zkušeného plavce výhody: místo stylu Allá „paní radová“ s hlavou stále nad hladinou kdy příliš záklonem zatěžujeme páteř (především její třetí krční obratel, se kterým má většina populace problémy) je zkušený plavec ve výhodě: je zvyklý na plavecké brýle, umí splývat a hlavu pravidelně potápí. Prohlubuje dech, plave rychleji, zlepšuje aerobní schopnosti těla a lépe spaluje.
Máme samozřejmě daleko více možností, než je výše vyjmenováno. Každý sport však skrývá určitá nebezpečí pro ty, jež se na něj nárazově vrhnou a touží z minima investic (ne finanční, ale především naší vlastní časové) vytěžit maximum (zhubnout, vyrýsovat, zlepšit kondici).
Shrnuli jsme si důvody, pro které je lepší se na sport nevrhat nárazově. Pokud se toužíte dozvědět více o tom, jaký sport si pro sebe vybrat a jak přistupovat k tréninku, přečtěte si druhý díl tohoto článku.
Zdroj foto:Pixabay.com