Všechno, co paměť vytvoří, je vždycky staré, a proto nikdy svobodné. Takzvaná svoboda “myšlení” je vlastně holý nesmysl. Myšlenka není nikdy nová, neboť je reakcí paměti, zkušenosti a znalostí. To, na co jste se dívali s úžasným pocitem štěstí, myšlenka změní v něco starého. Požitek vzniká pokaždé z nějakého už uplynulého zážitku, nikdy z něčeho nového. V tom, co je nové, není čas.
Jestliže uvidíte krásnou tvář, nádherné šaty, ušlechtilé zvíře, úžasnou vodní plochu, lesknoucí se na slunci, či cokoliv jiného, co vám dává pocit štěstí, aniž by se vám do toho vplížila poživačná touha, a aniž byste si přáli, abyste to měli či zažili znovu, pak vaše obavy a utrpení zmizí a bude ve vás nesmírná radost.
Snaha, aby se nějaký krásný pocit opakoval a trval, se nutně mění v utrpení – pozorujte to sami na sobě. Utrpením je už totiž samotná snaha, protože podruhé to už nikdy není ono. Usilujete o stejné estetické potěšení a stejné myšlenkové rozpoložení jako minule, ale jste rozčarováni a roztrpčeni, že napodruhé to už nebylo ono, že to nebylo stejné…
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
