Když se stal v roce 1961 Carlos Castaneda, 26letý student antropologie na univerzitě v Los Angeles, žákem dona Juana, dostal od něj neobvyklý úkol, s nímž si zprvu nevěděl rady. Hned jak to začalo být trochu obtížné, chtěl všeho nechat.
Starý indián z kmene Yaqui mu dal za úkol, aby nalezl na verandě jeho domu místo, kde by mohl sedět, aniž by pocítil nějakou únavu. Takové místo znamená prostor, v němž se člověk cítí přirozeně šťastný a silný. Ještě mu vysvětlil, že “ne každé místo se hodí k tomu, aby na něm člověk pobýval nebo seděl”, a že běžnou metodou je “procítit” všechna přístupná místa, dokud nebude schopen určit s jistotou to pravé. Měl tedy nalézt jedno jediné místo, které je pro něj skutečně dobré, a vyčlenit ho z ostatního prostoru.
Carlos strávil plněním úkolu mnoho hodin, pokoušel se “pocítit” rozdíly mezi jednotlivými místy, ale nedařilo se mu. Po marném úsilí mu starý učitel poradil, že “cítit” lze i očima, pokud člověk nehledí na věci přímo. Takže mu nezbývá, než úkol vyřešit pomocí zraku.
Castaneda tedy zaměřoval zrak na jednotlivé body před sebou a soustřeďoval se na barvy, přičemž vnímal své pocity. Jelikož byl stále neúspěšný, pociťoval frustraci, ale don Juan mu řekl, že chce-li se něčemu naučit, musí být k sobě tvrdý.
Žák tedy pokračoval dál, zkoumal barevné změny na vnějším okraji zrakového rozsahu. Oblasti jeho vidění byly jasně žlutozelené, ale ve dvou místech zjistil barevné změny. Na prvním místě, zřetelně fialovém, pocítil fyzický strach a paniku, tak se přemístil na druhé, kde se žlutozelená změnila v ostrou barvu měděnky, a vyčerpáním tam usnul.
Don Juan ho pochválil za splnění úkolu a řekl mu, že to dobré místo se nazývá “sitio”, a to špatné “nepřítel”. Pouhý akt sezení na dobrém místě vytváří vyšší sílu, zatímco špatné místo člověka oslabuje. Na dobrém místě si člověk také doplňuje ztracenou energii. Dokud je se svým “dobrým místem” spojen, nemůže mu nic ublížit, protože je o jeho ochranných vlastnostech přesvědčen. Na takovém místě má člověk dost síly, aby odrazil vše, co by pro něj mohlo být škodlivé.
Až později don Juan svému žákovi vysvětlil, že kdyby býval našel ono správné místo za něj, Carlos by se tím nic nenaučil. Ale fakt, že nyní ví, jak obtížné je takové místo najít, a především to, že vůbec ví o existenci takového místa, ho naplnily sebedůvěrou. Kdyby mu tehdy řekl, kde se jeho “dobré místo” nalézá, tak by žádné sebedůvěry nenabyl, protože ta je jen výsledkem skutečného poznání. A poznání je vždy silou.
Zdroj: Carlos Castaneda: Učení dona Juana
Foto: Pixabay
