Kristýna Stoklásková toužila být jako malá letuškou, život jí ale předurčil jinou dráhu. Sice nepomáhá cestujícím v letadlech, ale díky své agentuře Šéfův svět pomáhá druhým najít vysněnou práci. Jejím posláním je totiž propojovat skvělé šéf(k)y a asisten(k)y. Jak sama říká, na svět asistentek je odborníkem. Ostatně i ona si tuto roli vyzkoušela a moc dobře ví, jaké to je, když spolupráce šéf – asistentka funguje v dokonale harmonickém týmu. Kromě toho založila prestižní soutěž Asistentka roku a pořádá konferenci Svět asistentky.
Jaké předpoklady by podle ní měla mít ideální asistentka, jak vlastně pozná, která uchazečka o tuto práci bude svou roli plnit bez potíží a proč je podle ní tak důležité celoživotní vzdělávání?
Proč jste si zvolila podnikání právě v oboru asistentka?
Když jsem dávala výpověď ve své poslední práci, jejímž hlavním zaměřením byl koučink, věděla jsem, že chci zůstat v oblasti vzdělávání. Pak jsem si položila otázku, v čem jsem nejlepší, a moje okamžitá odpověď byla: „Můj šéf by nebyl tam, kde je, kdyby nebylo mě jako jeho pravé ruky.“ Tři roky jsem mu dělala asistentku, poté mě povýšil na Operations manažerku. Na této pozici jsem svou asistentku měla nově i já. A protože jsem si řekla, že jsem byla nejlepší asistentka a současně jsem nejlepší asistentku na světě v té době měla, věděla jsem, že se touto pozicí chci zabývat ze všech směrů.
Je těžké najít tandem šéf/ka – asistentka?
Ze začátku to pro mě bylo nové. Největší průlom pro mě byl, když jsem pochopila samu sebe, respektive svoje pocity z jednání s klientem, a začala jsem víc poslouchat svoji intuici. Postupem času jsem se dokonce přestala bát říkat, že nábor dělám na základě intuice. Dělám tak i Assessment centra. Je to paradox, jsem hodně procesová a tabulková, ale intuice mi prostě funguje lépe než kdejaké testování uchazeček.
Musím se s klientem, který asistentku chce, vidět. Ideálně v jeho prostředí. S uchazečkami se vidím logicky také, máme hodinový rozhovor. Snažím se vidět opravdu s každou ženou, která mi pošle životopis. Když jsou v životopise věci, které mi nesedí nebo se musím doptat, poprosím, aby ho před setkáním opravila. Někdy to neudělají a tím pádem se nepotkáme.
Čeho si na pohovoru všímáte?
Všímám si věcí ještě před pohovorem. Jak komunikuje v e-mailu, jestli pojmenuje soubor, který přikládá, tak, aby to mně usnadnilo život. Když se soubor jmenuje životopis 2020, tak z toho radost nemám. Proč ho rovnou nepojmenovat Příjmení Jméno životopis, Příjmení Jméno motivační dopis. Asistentka má mít jednu z dovedností, a to je pečovatelka. Pečovatelka, která usnadňuje život.
Pohovor má dvě části. Jestli mě vůbec najde bez toho, abych ji musela navigovat, a pak rozhovor. Tam si všímám toho, jak vypadá, jak mluví, kolikrát říká vatová slova, hlavně „jakoby“ je pro mě alarm. Jestli si je jistá a zda si umí říct o peníze a jak k tomuto tématu přistupuje. Chápu, že je tam nervozita. Ale je pro mě důležité, aby rozhovor plynul a utekl jako voda.
Miluji heslo „Hire for Attitude. Train for Skills“. Když vidíte, jaké má nastavení mysli, že „má chtění“ a touhu pracovat, pomáhat a rozvíjet se, tak to, že si není jistá kontingenčními tabulkami v excelu, je fakt jedno, to se dá naučit za dva dny.
Jaký je prototyp skvělé asistentky?
Multifunkční žena, která zná své hranice, umí říkat ano i ne, umí si organizovat práci a čas. Má obrovské chtění šéfovi pomáhat a usnadňovat život. Je pečlivá a nic jí neuteče. Když udělá chybu, přizná to, napraví ji a už ji neopakuje. Věci, na kterých pracuje, dotahuje do konce. Stmeluje kolektiv, hasí problémy a má velkou dávku empatie. Umí vidět věci za roh a z nadhledu, dokáže si při té vší administrativně a mravenčí práci udržet tzv. big picture. Má touhu se učit a rozvíjet, protože když se rozvíjí ona, rozvíjí se i šéf, eventuálně firma.
Existuje taková superwoman?
Ano. Všechny tři Asistentky roku takové jsou. A díkybohu všechny tyto výkonné asistentky obecně začínají znát svou hodnotu a vědí, že jsou pro firmu obrovsky důležité, a nebojí si říct tím pádem i o náležité ohodnocení. Protože to opravdu není o vaření kávy, ale o tom, být se šéfem partner v tandemu.
Zmiňujete touhu se učit. Potřebuje se rozvíjet tahle skvělá asistentka?
Bezpochyby, vždycky, třikrát podtrženo. Znám obavy šéfů. Běží jim často hlavou: „Když umožním jít Aničce na tenhle kurz, co když mi uteče? Co když už nebude chtít dělat to, co dělá?“ Na tohle odpovídám, že i je někdo někdy vzdělával, posouval, umožnil jim růst. Teď oni tohle umožní těm ostatním. Je to přeci koloběh života. Asistentská pozice není na dožití.
Podle mě jsme tu od toho, abychom lidi kolem sebe posouvali, protože oni pak budou posouvat nás. A nešroubujeme lidi do pozic, snažíme se, aby jim v nich bylo dobře a dělali svou práci s radostí a proaktivitou.
Jak moc důležité je vzdělávání?
Nesmírně. Svět kolem nás se tak rychle mění, že když nebudeme mozek stimulovat, tak nám zakrní. Vždycky říkám na kurzu: „Mějte v plánu minimálně jedno školení/kurz ročně.“ I kdyby to mělo být kreslení pravou hemisférou. Šéf by si měl uvědomit, že asistentka si tím vyčistí hlavu, načerpá energii a nabyde vědomosti z úplně jiného úhlu pohledu. Nemusíme chodit jen na školení v našem oboru.
Ale jak se vzdělávat nejlépe v této době? Online?
Nad osobní vzdělávání podle mě není. Ale mám teď zkreslený úhel pohledu. Jsem přikovaná k počítači a už chci mezi lidi. Když to nejde osobně, jde to online.
Pak je dobré promyslet, jestli chci dlouhodobé vzdělávání – školu, nebo kurz? Mám teď dodělanou další školu, takže je to čerstvé, ta určitá skepse. Vadilo mi zkoušení mé osoby, nemluvě o státnicích. Z kurzu si odnesete to, co si odnést chcete, je to na vás. To se mi líbí víc.
Jak vybírat ty nejlepší dodavatele, aby to bylo kvalitní vzdělávání?
Mám ráda, když lektor/trenér, má svoje téma odžité, má v tom, co školí, zkušenosti, a neškolí jen proto, aby školil. Viz například Prodejní dovednosti. Školí to kde kdo, ale když je ten lektor od 20 let ve vzdělávací firmě, která mu kurzy plní, tak kdy co kde on prodal?
Pak se dívám na certifikace. Necertifikovaných koučů je u nás čtyřikrát více než v Americe. Je to děs. A samozřejmě reference. Když mi někdo doporučí konkrétní vzdělávání, na kterém byl, je to balzám na duši a vy víte, že to bude ono.
Co podle vás na trhu v oblasti vzdělávání chybí?
Je toho mnoho. Téma vzdělávání se mě opravdu hluboce dotýká. A není to jen o trhu vzdělávání, ale i o školním vzdělávání a systému. Tenhle dinosauří systém potřebuje těžkou reformu. Nechápu několik věcí, a to hlavně proč děti neučíme ve školách mediální gramotnost. Sociální sítě jsou báječnou pomůckou, ale také nesmírnou hrozbou. Sebevraždy náctiletých se zvedly o 170 %. To, že my se to neučili, přece neznamená, že na to osnovy nevymyslíme. A toto téma není jen o sociálních sítích, ale o médiích obecně. Jak pracovat s tím, co čtu v novinách nebo na webu, jak pracovat s falešnými zprávami.
Proč děti neučíme finanční gramotnost, a teď opravdu nemyslím má dáti – dal nebo kam zaúčtuju stádo krav nebo samostatnou krávu (moje dilema na vysoké škole).
Proč je neučíme, jak pracovat s dechem a s emocemi. Proč existují známky? Proč se neposilují hlavně silné stránky, ale bazíruje se na tom, když někomu něco nejde. Viz práce s talenty a jedničkáři.
Proč se vyhazuje od státnic nebo nedej bože od maturit? Čtyři roky to dítě učitel sleduje, pustí ho k maturitě a vyhodí ho z ní? Jak to zamává se sebevědomím? Tak ať ho k ní nepouští a řekne mu, ať se líp připraví. Trochu jsem se rozohnila, ale zpět ke vzdělávání dospělých.
Jaké vzdělávání pro dospělé by se vám líbilo?
Už se to tu začíná dít, ale líbilo by se mi více do firem dostat Práci s intuicí, Mindfulness, celkově téma Zdraví. Jak se stravovat, jak cvičit. Spánková hygiena. Práce se stresem.
V jedné firmě jsem viděla odpočinkovou místnost, kde nebyly polštáře a fotbálek, ale bylo tam piano, kytara a bubny. Víte, jak to musí vyčistit hlavu a nakopnout k další práci? Takových společností jen houšť. A kdo neumí na hudební nástroj a chce, tak by to mohlo být součástí firemního vzdělávání. Jazyky tam jsou už několik let, díkybohu, tak ještě tento směr. Pomohlo by to nejen asistentkám, ale všem ve firmě.
Foto: Milan Bureš, Economia
