Neúspěch je úspěch – pokud se z něj něco naučíme!
Úspěch – neúspěch. Něco za něco. Třeba je to jen jedna z mých domněnek, ale vnímám to tak, že za každý můj neúspěch může předešlý úspěch, a po každém neúspěchu mi přijde úspěch. Možná karma, která je zdarma mi dává takovou školu, kdoví. Nicméně mě tohle “střídání”naučilo POKOŘE. Jsem pokorná, a to protože vím, že všechno se může obrátit ani nevíme jak. Když se mi daří, nejsem nabubřelá a namyšlená, ale šťastná, užívám si to, a když se mi nedaří, nehroutím se…..ale nebylo tomu tak vždycky. Musela jsem se naučit ovládat se, protože jinak bych se nikam nedostala.
V první řadě jsem se musela naučit vážit si sama sebe. On člověk něco dostane do vínku v rodině, výchovou, to ho dost ovlivní, a pak také své udělá jeho vlastní start do dospělého života. No a tady může špatný výběr partnera nadělat taky pěknou paseku. Já mám pocit, že obojího jsem měla přehršel :-)) Přísná, až despotická mamina (mám ji ráda), a taťka, který to vyvažoval svým kamarádským přístupem (milovala jsem ho). Ale dětství jsem špatný neměla, nestěžuju si, jen na základě té nezdravé přísnosti jsem měla potřebu odejít co nejdřív z domu, a to odstartovalo období, které zkrátka nebylo dobré – období neúspěchu. Na druhou stranu musím uznat, že rodina mi dala dobrý základ ve vztahu k lidem, k životu – naučili mě MÍT ÚCTU a RESPEKT.
Kdo neměl jako dítě touhy, sny, přání. Kdo se nesnažil si je splnit. Taky jsem je měla, ale “útěk” od disciplíny mě dohnal k nepromyšlenému kroku – vdát se. Za každou cenu. Z dnešního pohledu se vidím jako naprosto nedospělou nevyzrálou a totálně hloupou holku. Tenkrát jsem to viděla jinak, chtěla jsem vybudovat svou rodinu, kde všechno bude fungovat jinak než u “nás”. Já budu ta hodná maminka, milující, hladící dětskou dušičku, a chlap?, no ten bude jako můj táta, jinej bejt ani nemůže. Pracující, milující. Nepovedlo se.
Už tam se střídal úspěch s neúspěchem. Děti, to byl můj úspěch, špatné vztahy s mužem, to byl neúspěch. Až přišla nerovnováha, a byly jen neúspěchy. Člověk bilancuje, a jelikož mnoho kroků prostě nejde vzít zpět, musíte jít vpřed…..nějak, aby se “vody hnuly”.
Všechno špatné je k něčemu dobré. Nic není zadarmo, a musíme si uvědomit, že život není na zkoušku. Leccos můžeme zkusit víckrát, ale žití ne. Máš odměřenej čas, a ukaž co umíš. Žádnej reparát, nic takovýho. Pokus – omyl. Ale jít, nestát, to je zapotřebí. Neustrnout!
A tak jsem šla, odešla jsem prostě PRYČ. Byl to dlouhý proces, těžký, a bolestivý, ale na jeho konci byla veliká ÚLEVA, ale i bilancování, ta špatná lidská vlastnost (nebo jen moje?) Ale byl to vlastně po dlouhé řadě neúspěchů zase ÚSPĚCH.
Nebýt toho kroku, neodvážila bych se jít dělat zaměstnání o kterém jsem dřív myslela, že na něj nemám. Nebyl nikdo, kdo by mě býval podpořil, ale po odchodu jsem se “podpořila” SAMA 🙂 A světe div se, šlo to. Úspěch. Nebýt toho zaměstnání, nepotkala bych skvělého muže, toho nejskvělejšího, ten chybějící dílek, který zapadl do mého života. Zase úspěch.
Jenže, neúspěchy k životu taky patří, takže jsem se s prací musela rozloučit. Neúspěch. A hledání nové práce byl jeden velkej dlouhodobě trvající neúspěch. V mezičase přicházeli menší či větší radosti (rozrodily se mi děti 🙂 ), aby byla nějaká rovnováha. Takže úspěch.
Až při bilancování (fakt můj nešvar) jsem přišla na to, že vždycky když přišlo něco špatnýho, byl to začátek pro přípravu čehosi dobrého. Opravdu. Práci jsem nenacházela, myslela jsem, že je to to nejhorší, ale život mi ukázal, že není, že jsou daleko horší věci. A taky mi ukázal, že jsem ji nenašla proto, abych v sobě zmobilizovala všechny síly a mohla dělat to, co vlastně dělat toužím. Podařilo se.
S bývalým partnerem bych nebyla šťastná tak, jak jsem. Mít běžné zaměstnání, zase bych nedělala to co dělám.
Jsem ráda, že mě doma naučili mít respekt a úctu. S pokorou přijímám úspěchy i neúspěchy. Obojí k životu patří, a vytváří to rovnováhu v životě. Vím, že s každým neúspěchem na mě čeká jiný úspěch. Pracuju na sobě a jdu mu naproti. Nestojím na místě, nepřežívám, ale ŽIJU, a protože vím, že jen jednou, tak se snažím “urvat” od života co nejvíc. *enzo*
