Kolikrát se zastavím a řeknu si, jestli své děti vychovávám správně. Co je vlastně to „správně“? Jaké jsou normy na tu správnou výchovu? Je někde nějaký návod na to, jak správně děti vychovávat? Tyhle otázky si někdy kladu i několikrát za den a tápám. Pak se ale na děti podívám a vidím, že i přes zlobení jsou vlastně slušné a vědí takové ty základy, kdy pozdravit, poděkovat, jak poprosit a spoustu dalších. A je mi jasné, že si tyto otázky klade i spousta maminek.
Když jsem viděla pár dní zpátky, jak se chovalo pár puberťáků v restauraci, kde bylo plno rodin a podávaly se snídaně, tak se mi svíral žaludek vztekem. Nohy měli na stole, říhali na celé kolo a jídlo bylo úplně všude. Má 3letá dcera má lepší stolovací návyky než tahle skupinka tak 17ti letých puberťáků.
To mi i docela ukázalo, že mé děti jsou aspoň vychovávány ke slušnosti. Ale je to TO jestli jsou vychovávané správně? Přesvědčilo mě až, že má výchova může být správná, když mi tatínek nejlepší kamarádky mého syna řekl, že jí můj syn moc ve škole pomáhá. Když jí něco není jasné, tak můj syn jí to hned vysvětluje , aby nebyla pozadu za ostatními a měla lepší známky.
Další maminka mi jednou řekla, že její syn byl šikanovaný a můj syn přiběhl a zastal se ho. (K šikaně si můžete přečíst náš starší článek Šikana).A takové momenty mi dokazují, že ta má výchova je i správná v nějakém směru. A doufám, že mé obě děti budou mít i dál srdíčko na správném místě a nebudou někoho šikanovat. I když u dcery mám trošku pochyby, ale je ještě malá a vše se učí. Má za vzor skvělého brášku, který ji vždy ochraňuje, i když doma je na ni jako pes.
Zjistila jsem, že zatím mohu usínat s pocitem, že některé věci ve výchově dělám správně.
