Často se setkávám s lidmi, které spojuje jeden konkrétní problém – mají strach být sami sebou. Bojí se udělat důležitý životní krok, říct svůj názor nebo jen projevit, kým vlastně doopravdy jsou. Často je k tomu motivuje jejich vnitřní strach. Strach opustit svoji komfortní zónu a občas taky strach z přiznání, že udělali chybu.
Musela jsem se nad tím zamyslet.
Jako dětem nám bylo často jedno, co děláme nebo říkáme. Jednali jsme zkrátka tak, jak jsme si mysleli, že je to pro nás nejlepší. Nikdo z nás nijak netrpěl tím, co si o nás bude myslet okolí, když kolem sebe budeme plivat brokolici, případně že máme na tričku o jednu díru navíc. Strach z odsudků nás přepadl až o mnoho let později.
Najednou jsme nejistí a neustále se sami sebe ptáme: ,,Můžu tohle říct nahlas?” nebo ,,Můžu si tohle dovolit udělat?”
Neznám moc lidí, kteří by netoužili se ve svém životě někam posunout. Málokdo si nepřeje změnit svoji životní situaci k lepšímu. Bohužel, ne každý má klíč k tomu, aby se svým životem opravdu něco udělal.
A proč?
Protože to v první řadě znamená konfrontaci se sebou samotným. Konfrontaci s naším vnitřním kritikem, který v naší hlavě supluje naši představu o názoru společnosti. Konfrontaci s našimi zajetými zvyky a často i konfrontaci s naším blízkým okolím, které má tendenci nás držet v původním směru. V neposlední řadě se musíme dokopat k myšlení ,,out of the box”, protože – kdo přemýšlí a jedná jako většina, žije jako většina.
Ale víte co?
Když tyhle trable překonáte, najednou v sobě objevíte neuvěřitelnou sílu. Nejen, že získáte bezmeznou důvěru sami v sebe a ve vlastní schopnosti, najednou začnete na své okolí působit inspirativně a autenticky. V životě se vám najednou objeví spousta zajímavých příležitostí, o kterých byste jinak jen snili. A tyto příležitosti budete schopni otevřeně přijímat bez toho, aniž byste trpěli pocitem, že si je nezasloužíte.
Občas je to boj, nebudeme si nic nalhávat. Na druhou stranu – život máme jen jeden a proto myslím, že bychom ho měli umět žít a ne pouze přežívat, protože – ty dobré věci se přeci dějí jiným lidem, ne? (Ne, nedějí.)
Jakmile porazíte svého vnitřního kritika, který nás nutí být vším, jen ne sám sebou a svoji touhu jít po té snazší cestě, věřte, že dojdete přesně tam, kde být chcete.
