V neděli jsem běžela půlmaraton, a přestože předsevzetí napsat vám po něm tento příspěvek bylo velké, únava byla větší, a prostě jsem to nezvládla.
Jak jsem se naučila běhat bez stresu a porovnávání”
Ačkoliv jak jsem psala v jednom ze svých blogů, běh je pro mě aktivita pro radost, tudíž bych se kvůli ní neměla stresovat, v San Francisku se dělo něco přesně opačného. Přijela jsem do města s pětadvaceti tisíci dalšími závodnicemi, z nichž každá věděla, jak se to má dělat jinak a lépe, plus na místě byla taky spousta odborníků. Kam jsem se hnula, zejména když jsem si šla vyzvednout startovní balíček, tam jsem slyšela, co bych si měla obléknout, jak by měla jíst, co bych měla pít, proč bych si měla koupit energetický nápoj s fialovým a nikoliv žlutým logem a jestli si budu čas měřit hodinkami modelu A, B nebo C. Taky proto jsem od začátku závodu až do jeho konce měla sluchátka a do uší mi řvala diskotéková hudba devadesátek. Chtěla jsem doběhnout, ne vědět, jestli jsem si vzala špatné legíny, kolik mil máme za sebou, kolik před sebou nebo na jaký čas běží žena vedle mě a jestli si mám vzít na občerstvovací stanici pomeranč, banán nebo nic. Po pátku a sobotě jsem tušila, že všechno kolem by mě to akorát stresovalo a říkala bych si přesně to, co se nesmí: “Neměla jsem náhodou ještě ..?” a “Nebylo by lepší, kdyby …?”
Půlmaraton jsem uběhla a navíc z mého pohledu ve skvělém čase. A došlo mi, že kdybych si sluchátka na uších zajišťujících izolaci od okolí mohla nasadit na většinu situací v životě, byl by pro mě svět mnohem jednodušším místem. Mám totiž stejný problém, jaký tuším máte vy. Během posledních let jsem přestala vnímat sama sebe. Mnohem častěji než sebou jsem se zabývala názory druhých na mě a taky názory autorit, odborníků na všechna životní témata, u nichž jsem měla pocit, že mě už z titulu své funkce musí znát jaksi lépe. Že tudíž musí vědět, jak mám lépe žít, jak se mám lépe stravovat, jak mám lépe a rychleji běhat. Chovala jsem se k sobě jako k autu – přijela jsem do servisu, k odborníkovi, odevzdala jsem klíčky a řekla: “opravte mě” nebo “zařiďte, abych dokázala tohle a tamto.”
Věřím, že zejména pokud podnikáte, máte kolem sebe mouder, rádců a tendencí zajít se o věcech poradit s odborníky, spousty. Neříkám, že jednou za čas není fajn si tyhle názory vyslechnout a třeba se podle nich i zařídit, ale ať už děláte cokoliv – hlavně ať vás to baví a ať se nakonec rozhodne podle sebe. Vždycky se najde někdo, kdo vám bude říkat, že to děláte špatně, že to či ono se dá dělat jinak, lépe, za méně peněz a tak podobně, případně že máte zkusit něco úplně jiného. Pokud vám ale aktivita, kterou děláte, přináší radost a byznys peníze, pak to děláte dobře. Nestresujte se a rady nechte radami. Jestliže je ignorovat nedokážete, nasaďte si sluchátka. Rady jsou stejně jen slova. Slova druhých. To hlavní, činy, je jenom na vás.
Ať se vám daří – tento týden i celý život,
Vaše Jana
Zdroj foto: Pixabay.com
