Opět asi pro většinu z nás neznámý “slavný” den, který navíc patří mezi ty nejmladší.
Na 20. března připadá Mezinárodní den štěstí, vyhlášený Organizací spojených národů v létě 2012. Akce má nejenom připomenout, že štěstí je jedním z hlavních cílů každého člověka, ale také upozornit na potřebu nalézt rovnováhu mezi hospodářským růstem a jeho dopady na společnost a životní prostředí.
Průkopníkem v oblasti měření kvality lidského života je malé himálajské království Bhútán. V roce 1972 navrhl tamější panovník zavést takzvaný index hrubého národní štěstí jako alternativu k čistě ekonomickým ukazatelům rozvoje.
Převážně buddhistický Bhútán není jedinou zemí, kde si uvědomují, že pocit štěstí není přímo úměrný nashromážděnému bohatství. Tématem se seriózně zabývají i mnozí západní ekonomové a sociologové, kteří ve svých výzkumech berou v potaz takové faktory jako je míra chudoby, dostupnost vzdělání a zdravotní péče, stav životního prostředí či rovnost pohlaví.
Žádná z metod měření lidského štěstí dosud nedošla všeobecného uznání. Podle skeptiků to ani není možné, protože kritéria štěstí se liší napříč kulturami i mezi jednotlivci.
Je štěstí skutečně ten krásný barák, nejmodernější auto nebo balík peněz? Není náhodou to pravé štěstí chvíle strávená s rodinou – s partnerem, manželem, dětmi nebo kýmkoliv, kdo je nám blízký nebo s kým se prostě cítíme dobře? A není náhodou to pravé štěstí naše zdraví?
Každý z nás chce být šťastný. Trávíme proto často celé dny v práci, a zapomínáme na svou rodinu. Toužíme být milováni a chceme najít toho nejskvělejšího a nejideálnějšího partnera, a přitom jsme zapomněli milovat sami sebe. A přitom jen tak zoufale toužíme být šťastní…
Nedávejte si velké cíle, například že budete šťastni, až když budete mít ten přenádherný dům na pláži. Určitě, je to krásný sen a klidně za ním jděte. Ale nepodmiňujte to tím pravým štěstím. Zkuste být šťastni každý, a to skutečně každičký den.
